Zájezdy - Černá Hora 2025, 2026

 Nejmenší černohorský národní park (56 km²) leží na severovýchodě země a zahrnuje střední část pohoří Bjelasica ohraničenou řekami Tara a Lim. Chráněn je už od roku 1878. Podloží je tvořeno vápenci, ale také břidlicemi, jílovci a pískovci. Nejvyšší vrcholy dosahují výšky přes 2.000 metrů (nejvyšší vrchol Crna glava 2.139 m). Je to typicky horská krajina se strmými stěnami, ledovcovými jezery, lesy a subalpinskými loukami. Na rozdíl od ostatních národních parků Černé hory je zdejší území bohaté na vodní zdroje.

 Leží v těsné blízkosti Kotoru, severně od něj. Nad Bokou Kotorskou se strmě zvedá vápencový masiv Lovčen (62 km²) s nejvyšší horou Štirovnikem (1.749 m). Jde o typické krasové pohoří se všemi krasovými jevy – závrty, polje, jeskyně, škrapová pole, propasti. Na vodu je extrémně chudý, trvalý zdroj vody je pouze na 2 místech – pramen na planině Ivanova korita a jezírko pod Jezerským vrchem. A to prosím na západních svazích Lovčenu spadne ročně až 4.200 mm srážek. Ale v rozpukaném krasu bleskově vsákne a zmizí v podzemních tocích.

Leží na severu až severozápadě Černé Hory (390 km²) v centrální části pohoří stejného jména. Je tvořen druhohorními vápence zformovanými provrásněním, ledovcem a erozí. Výsledkem je členitý reliéf s 50 vrcholy přes 2.000 metrů (nejvyšší vrchol Bobotov Kuk 2.525 m), hluboké doliny, kaňony, říční soutěsky, hojná ledovcová jezera. A k tomu pochopitelně nejrůznější krasové jevy – od jeskyní přes závrty a propasti až po škrapová pole, propadání vodních toků i krasové vyvěračky. Místní zvláštností jsou tzv. lokve (louže), mělké zatopené terénní prolákliny, zatopené vodou z tajícího sněhu.