Informace - Zahrady Sacro Bosco (Svatý les) – Bomarzo

Tyto podivuhodné a zvláštní zahrady jsou vrcholem renesančního nadšení pro symbolické utváření zahrad. Vytvořil je v letech 1552 až 1584 vévoda Pier Francesco „Vicino“ Orsini. Figury, které jsou vytesané z tufu a rozmístěné po celé zahradě, Znázorňují cestu člověka mezi úklady a vášněmi až k poznání božské lásky. Les měl v ;podstatě dvě funkce. Jednak vizuální životopis a jednak osobní památník, kde zúročil Orsini své zkušenosti ze života vojáka na evropských bojištích. Terén je ve třech úrovních a můžeme zde vidět komplex bizarních budov, kašen, soch a kamenných desek s nápisy. Návštěvník nejprve uviděl boj dvou kamenných obrů, inspirovaný Ariostovým L´Orlando Furioso. Dále následovala obří mechem porostlá socha želvy, na níž duje do rohu postava Famy. To je možné vykládat jako zobrazení hesla Festina lente (Spěchej pomalu). Postavy jsou, jak bylo tehdy zvykem, stavěny proti sobě v protikladu (želva x Fama, bohyně a zosobnění pověstí). Pozornost přitahuje také Křivý dům (casa pendente - doslova Visící dům) - menší budova o dvou patrech je postavená šikmo, v interiérech jsou křivé podlahy a zdi. Slouží jako výmluvný symbol klamu a bloudění v pozemském světě. Nejznámější a nejslavnější je Pekelný jícen, alegorie lidské existence. Ten je částí ohromné pitoreskní tváře s doširoka otevřenými ústy, vytřeštěnýma očima a nadutými nozdrami. Schodiště vede do úst a vedle je deska s citátem Dantovy Božské komedie „Vy, kdož sem přicházíte, zanechte všech nadějí“. Vnitřek zesiluje a deformuje zvuky. Ale nedaleko odtud se na vyvýšenině nachází posvátné místo, kde stromy ustupují a ve slunečním svitu se vypíná chrám moudrosti a mauzoleum postavené na památku vévodovy zesnulé choti. Tady končí říše klamu a pozemského bloudění, vládne zde rozum a vznešené ctnosti.
Po Orsiniho smrti upadly zahrady v zapomenutí, až návštěva Salvadora Dalího v roce 1949 opět přitáhla pozornost a následovaly rozsáhlé rekonstrukční práce.