Informace - Vinné sklepy v Retzu

Vinařské městečko Retz leží v Dolním Rakousku pouze 3 kilometry od hranic s Moravou. Bylo založeno koncem 13. století pány z hradu Hardegg na křižovatce dvou významných obchodních cest. V roce 1425 bylo zcela vypáleno husity, v polovině 15. století však bylo obnoveno a obdařeno významnými obchodními privilegii na obchod se solí, obilím a vínem. V současnosti má pouze 500-800 obyvatel a zachovalo se jeho historické jádro obehnané hradbami.

Místní vinné sklepy jsou unikátní hned ve dvou směrech. Jednak rozsahem – nebyly dosud přesně změřeny, jejich délka se odhaduje na 20-25 kilometrů a sahají do hloubky 20 metrů - především však materiálem. Jsou totiž vyhloubené v písku. Město Retz leží v oblasti někdejšího třetihorního moře a nachází se tu až 30 metrů silné podloží písku s vysokým obsahem křemene. Sklepy jsou nicméně pevné a stabilní a přetrvaly staletí. Jestliže jsou některé z nich vyzděné cihlami, k čemuž docházelo převážně až v 19. a 20. století, není to kvůli zpevnění, ale pro lepší vzhled.

Tento fenomén lze bez přehánění nazvat geologickým zázrakem. Za svou překvapivou pevnost vděčí sypký materiál tomu, že je trvale vlhký. Retz se nachází v rovinaté oblasti, do níž se slévají spodní vody kraje Waldwiertel, a vrstva písku ležící na pevném rulovém podkladě do sebe vodu nasává a táhne ji vzhůru. Lze to dobře pozorovat na stěnách sklepů, které se neustále třpytí kapičkami vody.

Tradice sklepů hloubených do písku pochází zřejmě již z 11. století, kdy byla oblast hojně osídlena rolníky, které sem pozval markrabě z Babenbergu. Pro osadníky bylo snazší kopat do písku, neboť k tomu nepotřebovali drahé železné nástroje a vystačili si s dřevěnými. Na kopání v písku byly dokonce výhodnější, protože tvrdá zrnka křemene se při práci vmáčkla do pórů ve dřevě a nástroje tak získaly na ostrosti - natolik, že se mohly rovnat kvalitním kovovým výrobkům. Časem se navíc ukázalo, že písečné sklepy jsou dokonce stabilnější než dutiny vyhloubené ve sprašových půdách. Podle jedné teorie vykopaný písek možná putoval na vinice, protože zdejší půdy jsou sice vysoce úrodné, ale těžké. S příměsí písku se mohly stát lehčími, a tedy snáze obdělávatelnými.

Nejpozději od 15. století představoval Retz spolu s přilehlými vesnicemi skutečně významné vinařské centrum. Sedláci z vesnic přiváželi víno do města a skladovali je rovněž ve zdejších sklepích. Víno se prodávalo převážně do zemí ležících směrem na sever – především na Moravu, do Čech a do Slezska, ale také do Saska a pravidelně se dodávalo i do Haliče. Ve 14. století se retzské víno dodávalo i papežům do Avignonu. K rozvoji vinařství ve vesnicích významně přispěla v polovině 18. století Marie Terezie, která poskytla sedlákům stejná práva na obchod s vínem, jako měli měšťané Retzu. Díky tomu se začaly vinné sklepy budovat ve větším měřítku i ve vesnicích a vznikly celé uličky sklípků, které jsou nyní pro kraj Weinviertel typické. V Retzu však začal obchod s vínem upadat a význam města silně poklesl. Většina sklepů se přestala používat, ačkoliv některé jsou v provozu dodnes. 

Vinné sklepy v Retzu mají dohromady větší rozlohu než město nad nimi. Drží se v nich stálá teplota mezi 10-12 °C, panuje tu značná vlhkost vzduchu. Nejstarší sklepy pocházejí již z 11-12. století a některé z nich mají románskou klenbu. Většina jich má původ gotický a jsou staré 700-750 let. Sklepení byla neustále rozšiřována dalším hloubením a v současnosti se zde nacházejí tři patra podzemních chodeb pod sebou.

Není doloženo, jaké druhy vín se vyráběly v době největší slávy Retzu. V současnosti se z retzských vinic lisují jak bílá, tak červená vína. Z bílých odrůd je to především veltlínské zelené, které je zde daleko nejrozšířenější, dále riesling, rulandské bílé (Weissburgunder) i tramín, z červených zweigelt a modrý portugal. 

Podle oficiálních stránek města Retz napsala Mgr. Blanka Mauleová.