Informace - Maďarské slavnosti

Všechny evropské národy mají přirozenou tendenci se družit, shlukovat a slavit. Je to v nás z dob dávno zasutých časem, kdy se u vysoko planoucích ohňů sjednocoval duch tlupy, rodu či kmene, kde všechny spojoval společný citový prožitek, a upevňovalo se vědomí sounáležitosti. Maďaři mají oproti svým středoevropským sousedům mnohem větší tendenci slavit, sdružovat se a potvrzovat si svou vlastní identitu. Pro Maďary to platí dvojnásob.
Po celé zemi a po celý rok můžeme narazit na mnohé slavnosti a některé byly jedny z prvních zařazovány do Seznamu UNESCO jako nehmotné dědictví lidstva. Od těch jezdeckých, jejichž původ a trvání se počítá v jádře už od dob, kdy předci přiklusali na konících z východních stepí, přes slavnosti spojené s vínem od Šoproně přes Villany, Badacsony po Tokaj až k Transylvánii, neboť nic tak nepodpoří chuť slavit, radovat se a jásat jako dobrá réva a víno z ní stvořené člověkem.
Nejoblíbenější jsou slavnosti spjaté s jídlem, jako je největší evropská Slavnost klobás v Békéscsábě, gulášové slavnosti i slavnost rybí polévky hálászlé v Baji, slavnost papriky v centru papriky Kalocsa či slavnost sulcu v Szégedu, slavnosti pálinky, meruněk, tarhonyi, melounů, dýní, šafránu, chřestu… Můžete zažít četné slavnosti hudební a lidové doslova po celé zemi. Nadchnou vás slavnosti spojené s křesťanskými svátky, jako je oslava Velikonoc na Palóckém festivalu v Hollókö nebo Velikonoce ve skanzenu v Szentendre, i slavnosti spojené s patronem země sv. Štěpánem. Najdeme i slavnosti do morku kostí pohanské, silně spjaté s kultem plodnosti a oslavou konce zimy, a tu představuje slavnost Busójárás v Moháči, kde se spojuje duch a lidé – Maďaři i sousední Slovinci a Chorvati ve společné oslavě nového života a nových počátků.

Jezdecké slavnosti v NP Hortobágy
Národní park Hortobágy – nekonečná rovina, že i nízké stodoly s rákosovými střechami musí mít mohutné hromosvody. Vždyť jsou tady v pusztě společně s vahadlovými studněmi široko daleko nejvyšším bodem. Tak tedy rovina, vysoké bleďounce modré nebe, travnatá pláň v létě rozpálena do žhava a dusot koňských kopyt, barevné slavnostní kroje a temně modré plisované nohavice a rukávce jezdeckých csikosů, všude proutěné a kožené zboží, švihání několika metrových bičů a vůně guláše a palačinek. Ano, jste tu správně na největších jezdeckých slavnostech Evropy v NP Hortobágy. Slavnost udržuje asi 200 rodin csikosů, ze kterých se rekrutují zdejší pastevci a ochránci největšího národního parku Hortobagy a kteří dodnes vyznávají starý způsob života a chovají bílý rohatý dobytek, divoké koně, rohaté ovce račky a kudrnatá divoká prasata mangalica. Sejdou se, poklábosí, projdou bohatý řemeslný trh a csikosi předvedou své úctyhodné jezdecké umění, vysokou španělskou školu a absolutní poslušnost koní svým blízkým i turistům z blízkých termálních lázní v Hajdúszoboszló. Hlavním číslem festivalu je tzv. Kochova pětka, a to umí opravdu jen ti nejlepší. Jezdec při divokém trysku stojí na hřbetech dvou koní (každou nohou na jiném) a dlouhými otěžemi řídí koňskou pětku. A historie? Rakouský malíř koní Ludwig Koch v roce 1923 namaloval v tehdejším romantickém duchu obraz, kde právě takového jezdce zobrazil a csikosi to prostě dokázali. Ten divoký trysk, vlající hřívy koní, vysoké nebe a rovná čára obzoru se našinci vryjí do paměti a vybaví se mu, kdykoliv si na jezdecké slavnosti vzpomene.

Masopustní festival Busójárás v Mohácsi
Na druhém konci Maďarska, až u hranice se Slovinskem a Chorvatskem v Moháči, můžeme navštívit v únoru v době masopustu jinou slavnost – Busójárás. Má dávné a hluboké pohanské kořeny spojené se slavnostmi vítání jara a vyhánění zimy a rituálu přičarování plodnosti, a to vše zpestřené tradicí vyhnání Turků z města po bitvě u Moháče. Busójárás trvá týden a jeho originalita si vysloužila v roce 2001 zápis na seznam UNESCO jako nehmotné dědictví. Pro turisty stále větší soupeř karnevalu v Benátkách, u Maďarů posiluje vlastenecké cítění. Již ráno se všichni staví u památníku osudové bitvy u Moháče a vše se už radostně hrne k náměstí Kóló tér. Stovky „busó“ v huňatých kožichách, s opentlenými rohy, rachotícími zvonci se mísí s nádhernými kroji s desítkami vyšívaných suknic a stovkami pozlátek, smích a zpěv, pisklavé výkřiky děvčat, které utíkají láskychtivým busó a vykupují se pentličkami. Místní skupiny busó a mladí jankele a ženy v krojích vítají lodě na Dunaji, přijíždí chorvatští sokac a slovinští kurent z Ptuje z druhé strany Dunaje. Po výstřelu ze starodávného děla vychází průvod za zvuků lidových písní a začíná masopustní festival. Všude je hodně lidí, hodně zvonců, řehtaček, vůně dobrot lidové trhy a také hodně legrace. Hlavní událostí je veselý pohřební průvod busó. Mladíci zahalení v huňatých ovčích kožiších s velkými dřevěnými maskami ozdobenými rohy s kravskými zvonci a řehtačkami, vezou v barvitém průvodu rakev se „zimou“ nebo „smrtí“, kterou na závěr vyvezou na lodi na Dunaj a hořící odplouvá. Busó doprovázejí závojem zahalené dívky v krojích, jiní naopak využívají příležitosti, obklopí osamocenou dívku a za vyzývavých pohybů od ní požadují pentli. Tu si pak jako trofej zavěsí mezi rohy. Na rozdíl od vzdáleně podobných rakouských průvodů zlých krampusů nebudí zdejší busó hrůzu. Většina z nich má totiž masku ozdobenou širokým úsměvem, vždyť přece končí zima a to je důvod k radosti. Na závěr slavnosti se všichni busó, krojované kapely i desítky tisíc přihlížejících shromáždí na hlavním náměstí a vítězní busó zapálí téměř deset metrů vysokou obří hranici. V plamenech shoří i odcházející zima, nemoc a smrt. Všichni se radují, zpívají a tančí kolem ohně tanec „kolo“ v tónu jihoslovanské hudby. Tančí a jásá celé náměstí dlouho do noci.

Velikonoce ve vesnici UNESCO Hollókö
Vesnice Hollókö je ukrytá mezi kopci příjemně zvlněné pahorkatiny Cserhát na severu Maďarska. Hollókö jako nejkrásnější vesnice Maďarska se objevila na Seznamu světového dědictví UNESCO už v roce 1987 jako první z celého Maďarska a patří k architektonickým skvostům etnické skupiny Palóc, zřejmě kumánského původu od Kaspického moře. Název vesnice i hradu z 12. stol. se skládá ze slov "holló" (havran) a "kö" (kámen) ,tj.Havraní skála a bronzová socha havrana Vás vítá hned na rozcestí. Na jižních svazích už dnes nepěstují víno, ale řemesla se pěstují dál. Vesnice pod hradem je živoucím skanzenem, jejích na 400 stálých obyvatel si dodnes uchovává svůj zvláštní dialekt, charakteristickou kuchyni, lidové kroje a také řadu dávných zvyků a tradic, ke kterým bezesporu patří i každoroční oslava Velikonoc. Barevný rej bohatě vyšívaných krojů s pětatřiceti spodničkami a bohatými čepci. Všude spousta stánků s řemeslnými výrobky, keramikou a hlavně všelikými dobrotami. Každoročně se v obci pořádá několik folklorních akcí, ale rozkvetlé Velikonoce jsou nejkrásnější. Veškeré lidové maďarské slavnosti, zvláště vinobraní, dožínky jsou vždy spojené s kulturními vystoupeními, krojovanými průvody, tančí se čardáš i koló, popíjí dobré víno a jsou k mání typické maďarské speciality. Četné květinové slavnosti i nejznámější květinové korzo v Debrecenu na oslavu svátku sv. Štěpána jsou spojeny s výstavami a veletrhy. Takové slavnosti jsou záležitostí místních lidí, i když nutno přiznat spíše těch dříve narozených, obchodníků a nakupujících, ale stále častěji přitahují i turisty a návštěvníky oblíbených termálních lázní po celém Maďarsku.
Až budete mít cestu do Maďarska do termálních lázní, využijte termínu lidových slavností, nebudete zklamaní a možná pochopíte, proč jsou Maďaři na svůj národ a svou kulturu tak pyšní.

Máte zájem o zájezdy do Maďarska? Nabídku cestovní kanceláře GEOPS najdete na stránce www.madarsko.geops.cz.