Informace - Parky a botanické zahrady Paříže

Jardin des Tuileries (Tuilerijská zahrada)

Tuilerijská zahrada byla vytvořena na přání královny Kateřiny Medicejské r. 1553 jako italský park; v 17. stol. jej arch. Le Nôtre přeměnil na park typicky francouzský. V nejstarší západní části - se zachovalo několik soch od Coustoua a Coysevoxe. Východní část byla v l. 1964-65 pojata jako muzeum soch v pleném (především bronzy od A. Maillola). Hlavní alej spojující Louvre s náměstím Place de la Concorde měří 920 m. Další velké množství soch je kolem Osmihranné fontány (Bassin octogonal). Časté jsou alegorické skupiny představující významné vodní toky (Nil, Tibera, Seina, Marna). Po celé délce zahrady probíhají terasy (Terrasse du Bord de l’Eau, Terrasse des Feuilants) s pavilóny.

Jardin du Palais Royal (Zahrada Královského paláce)

Zahrada Královského paláce je ukázkou zahradní architektury 18. stol., náleží k nejhezčím v Paříži. Odtud se naskýtá zajímavý pohled na exteriéry paláce. V 80. letech zde bylo rozmístěno 260 nestejně vysokých sloupů od sochaře D. Burena. Na hlavním nádvoří (Cour d’honneur), kudy se přichází do zahrady, jsou moderní sochy - kašny P. Buryho. V 1. 1786-1914 stávalo v zahradě dělo, které výstřelem oznamovalo Pařížanům poledne (v upomínku zde stojí na trávníku miniaturní dělo na sloupku).

Jardin des Plantes (Botanická zahrada)

Vv r. 1626 Ludvík XIII. udělil svým osobním lékařům povolení založit v těchto místech zahradu pro pěstováni léčivých rostlin, odtud tradiční název (des Plantes), který ovšem v současnosti zdaleka nevystihuje její podobu. Z původní zahrady přežívají do dnešní doby vzácné dřeviny. Nejslavnější je akát trnovník vysazený v r. 1635 a považovaný za nejstarší strom v Paříži. Areál je rozdělen do několika sektorů, které jsou specializovány na flóru různých oblastí či kontinentu (vstupné): zimní (tropická), alpská, růžová, léčivých rostlin, vodních rostlin. Tzv. Botanická (Ecole de Botanique, vstupné) soustřeďuje na 10 000 rostlinných druhů utříděných podle čeledí. V zahradě je umístěno Přírodovědné muzeum (název je zavádějící - Muséum National d’Histoire Naturelle - je především výzkumná a výuková instituce mezinárodního věhlasu s proslulou genetickou laboratoří), vlastní muzejní sbírky jsou vystaveny v samostatných pavilónech (galeries). K dalším pozoruhodnostem patří též nejstarší pařížská zoologická zahrada v sev. části. V prostoru parku je množství pomníků a soch slavných francouzských přírodovědců.

Bois de Vincennes (Vincennský les)

V r. 1860 postoupil císař Napoleon III. les (rozloha 934 ha) městu Paříži a postaral se o jeho přeměnu na anglický park (dnes se park však nachází mimo katastrální území hlavního města). I v mnoha jiných bodech se historie a současnost tohoto parku nápadně shoduje s Buloňským lesíkem (vybavení sportovišti, značenými cestami, umělými jezery, atrakcemi pro děti aj.), Hlavními magnety se však staly zoologická zahrada v záp. a rozsáhlé výstaviště květin ve vých. části areálu.

Parc floral de Paris (Květinová zahrada a výstaviště)

Zahrada byla založena v r. 1969 na ploše 28 ha a představuje stovky druhů okrasných rostlin rozčleněných do několika sektorů podle vegetační doby (tulipány, jiřiny, růže, kosatce, orchideje, pěnišníky, azalky, lekníny a lotosy), a poskytující proto v každou roční dobu nezapomenutelnou podívanou (skleníky s exotickou florou). V parku se pořádají každoročně výstavy květin. Jsou zde též umístěny sochy mnoha současných umělců (Calder, Giacometti, Agam, Stáhly aj.)

Parc Montsouris

Anglický park na ploše 16 ha s velkým umělým jezerem, kaskádami, pitoreskními umělými návršími a jinými kuriozitami byl vybudován v 1. 1868-78 arch. Alphandem na podnět prefekta města Haussmanna. Na jednom z pahorků je umístěn zmenšený model paláce tuniských bejů, který byl vytvořen pro výstavu v Paříži v r. 1867 a později samotným tuniským vládcem věnován městu. V bezprostředním sousedství je pařížská meteorologická stanice. Bulvár Jourdan odděluje park od Univerzitního městečka (Cité Internationale Universitaire de Paris). Na rozloze 40 ha bylo od r. 1925 vystavěno 37 pavilónů (fondations), v jejichž architektonické podobě se většinou zrcadlí stavební tradice země původu. Výjimkou jsou Le Corbusierovy realizace pavilónu Švýcarska a Brazílie (Fondations Suisse et Franco-Brésilienne). Celý areál je vybaven několika sportovišti, kulturními zařízeními (vlastní divadlo) apod. V současnosti zde žije více jak 5500 studentů ze 120 zemí světa.

Parc des Buttes-Chaumont

V místech dnešního parku se nacházely původně kamenolomy, po jejich opuštění zde byla městská skládka a smetiště. V 1. 1864-67 prefekt Haussmann na podnět císaře Napoleona III. rozhodl o využití prostoru jako městských sadů. Jámy vzniklé lámáním kamene byly zaváženy sutí z rozsáhlých bouracích prací, přírodních nerovností terénu bylo využito k vybudování umělých návrší a skal. Po vyhloubení jezírka, umělých krápníkových jeskyní a stavbě dalších atrakcí se stal park jedním z nejhezčích ve městě. Z belvedéru ve výšce 50 m korunovaném „antickým” chrámkem se naskýtají zajímavé pohledy na Montmartre a severní předměstí Paříže (Saint-Denis).

Park Monceau

Parc Monceau se nachází v jedné z nejluxusnějších částí města a je obklopen domy z konce 19. stol. Původní zahrada z r. 1778 byla v l.1852-62 přeměněna na tehdy módní anglický park se vzácnými dřevinami. Část výzdoby z 18. stol. se zachovala (naumachie, kolonáda, umělé pahorky a skály). Z doby kolem r. 1900 pochází většina soch slavných osobností (Maupassant, Chopin, Gounod, Thomas). K parku na východní straně přiléhají muzea Cernuschi a N. de Camondo. Park zažil svůj nejslavnější den 22. 10. 1797, kdy se zde uskutečnilo první’ přistáni padákem (prvním parašutistou na světě se stal André Garnerin).

převzato ze stránek paris cz