Informace - Krásy andaluského venkova

Nechce se věřit, že ta hornatá krajina, kde potkáte snad jen pasáčka koz čí venkovana na oslu, je jen pár desítek kilometrů od proslulých letovisek ležících na středomořského pobřeží Costa del Sol, nebo od méně rušných, ale stejně atraktivních na atlantském pobřeží Costa de la Luz. Kraj ležící z větší části na území provincie Cádiz však není tak zcela liduprázdný. Každou chvilku tu narazíte na některé z těch kouzelných bílých vesnic, o nichž jste jistě už hodně slyšeli.
Na hranici dvou světů
I když byl tento kraj osídlen od nepaměti, více se o této oblasti začíná hovořit až s příchodem muslimů, kteří začínají v 8. století postupně obsazovat dnešní Pyrenejský poloostrov a kteří zanechali v této oblasti výrazné stopy především v architektuře. Ale také v nejrůznějších příbězích a legendách z dob reconquisty, kdy se tu odehrávaly kruté boje mezi musulmany a křesťany, snažící se dobýt zpět ztracená území. Od 13. století, kdy Ferdinand III. začal s reconquistou Andalusie, až do roku 1492, kdy byla po desetileté válce dobyta vojsky Katolických králů poslední maurská bašta Granada, tvořily tyto vesnice hranici mezi dvěma světy a každá z nich byla tehdy velmi žádanou kořistí. Dnes je v tomto kouzelném kraji klid a mír a stojí za to se sem vydat, nejlépe ovšem autem, protože místní dopravou byste toho příliš nestihli. Silnice C-344 z Rondy do Arcos de la Frontera je jakousi fiktivní hranicí, která tento kraj protíná a z níž vycházejí další silničky, po nichž se dostanete pohodlně dostanete na místa, která stojí za návštěvu.
Nejdeštivější místo ve Španělsku
Řekli nám: "Určitě si zajeďte do Grazalemy. Je to sice nejdeštivější místo nejen v Andalusii, ale v celém Španělsku, ale dne pršet nebude." Opravdu nepršelo a v palčivém dni jsme se museli osvěžit v místní hospůdce. Horské městečko Grazalema se v mnohém se podobá ostatním bílým městečkům či vesnicím Typické bílé domky, černé mříže, květináče s pelargóniemi a bazalkami. Chybí tu arabská pevnost, ale za to tu mají tři kostely. Také několik půvabných náměstíček a zákoutí (jako ostatně všude), kde se po ránu scházejí ti starší, co už jsou osvobozeni od polních prací, aby si dali svou první cigaretu, než zamíří na svou první skleničku vína do některé z místních hospůdek. Městečko je obklopeno šedohnědozelenými vrcholky hor, z nichž nejvyšší El Pinar dosahuje výšky 1654 m. Je centrem chráněné přírodní rezervace Sierra de Grazalema, která je pokládána za jednu z nejkrásnějších na jihu Španělska a kromě bohaté fauny a flóry má ještě jednu kuriozitu: je jediným místem v Evropě, kde roste v přírodě "pinsapo", což je zvláštní druh jedle, o níž odborníci říkají, že je to jako bychom ještě dnes někde objevili živého dinosaura. Není divu, že si Andalusané tuto svou raritu velmi chrání a do přírodní rezervace je možné vstoupit jen na zvláštní povolení.
Pod zříceninou arabského hradu
Zahara de la Sierra je vidět z dálky. Leží v krajině poseté olivovníky na úpatí kopce, na němž se vypíná zřícenina arabského hradu. Traduje se, že ve 13. století se na tomto hradě setkal Alfons X. Moudrý s marockým sultánem, aby jej požádal o pomoc proti povstání svého syna Sancha. Samotný hrad sloužil jako strážní pevnost, která byla přístupná z vesnice obklopené hradbami jednou jedinou bránou. Dnes budí pozornost hradní věž, která se jediná dochovala neporušená a která sloužila jako útočiště před nepřítelem.
Dnes je Zahara de la Sierra klidným městečkem. Určitě se vyšplhejte až nahoru. Cesta je sice pěkně strmá a než dojdete až nahoru, docela se zadýcháte. Každou chvilku ale narazíte na půvabné zákoutí, kde se člověk může zastavit. Pohled shora do krajiny je ovšem nejkrásnější.
Vesnice ve skalách
O Setenilu se říká, že byl více než kterákoliv jiná vesnice přizpůsoben podmínkám života na hranici. Tato vesnice se svými uličkami navrstvenými terasovitě nad sebou připomíná amfiteátr. Mnohé domky jsou zčásti ukryté pod skalami, skála tu tvoří zdi i stropy domů a lidé si postavili jen jejich přední část. Mnozí o ní tvrdí, že je jednou z nejkurióznějších vesnic nejen v Andalusii, ale i ve Španělsku. Zamíříte-li z pobřeží do vnitrozemí, narazíte na mnohé další bílé vesnice. Všechny však budou půvabné, všude najdete něco, co vás zaujme, všude potkáte příjemné a přátelské lidi, a přesto, že jim úplně neporozumíte, budete se tu cítit jako doma. Andalusané už jsou takoví.
Text: M.Válková, www.spanelsko.info