Informace - Belgické pralinky

Krátký úvod o čokoládě a kakaových bobech. Obyvatelé tropické Ameriky znají kakaový nápoj údajně už více než 3 tisíce let. Staří Mayové a Aztékové považovali kakaový nápoj za božskou krmi, kterou nabízeli coby poslední pozemskou krmi lidským obětem. Aztécký vládce Montezuma údajně vypil 40 džbánků kakaového nápoje denně. Tyto džbánky byly dlouho záhadou pro archeology. Obsahovaly trubičku, která ale nesloužila k pití, ale k foukání vzduchu do tekutiny, aby vznikl tak napěněný nápoj.

V dnešní době se kakaovníky pěstují v Americe, Africe i Asii a existují asi 3 druhy kakaovníků. Kakaovníkům se nejlépe daří ve stínu vyšších stromů a mohou dosáhnout výšky až 15m, ale kvůli snadnější sklizni se nechávají vyrůst jen asi do poloviční výšky. Na každém stromě vyroste asi 40 plodů.

Asi po 6 měsících plody kakaovníků dozrají, mačetou se rozsekají a boby se nechají kvasit pod banánovými listy. Pak se suší na slunci. Usušené boby se v jutových pytlích dovážejí do Evropy. První kakaové boby přivezl do Evropy Hernán Cortéz z výpravy za aztéckým zlatem v roce 1528 a čokoláda se šířila nejprve mezi královskými dvory. Čokoládovou branou Belgie byl a je přístav v Antverpách.

Kakaové boby se po převozu do Evropy čistí, drtí a zbavují zbytků skořápek, pak se praží a zpracovávají se na mazlavou kakaovou pastu, která by vám ale ještě nechutnala, protože je hrubá a hořká. Část pasty putuje do lisu, kde se z ní vytlačuje čokoládové máslo, které se jednak používá na výrobu bílé čokolády, objevené ve 30.letech ve Švýcarsku, a část čokoládového másla se pak vrací zpět do čokoládové pasty. Mléčná čokoláda pak ještě obsahuje sušené mléko a cukr, někdy i vanilku.

Výroba pralinek: Existují základní 2 způsoby výroby belgických pralinek. První z nich je za pomocí speciálních forem, kde se nejprve nalije tekutá čokoláda, která tvoří vnější obal, forma se musí nechat okapat, aby vrstvička byla tenká a uschnout. Pak se špachtlí naplní otvory ve formičkách náplní a nechá se vše ustydnout. Pak už jen stačí přelít čokoládou, která tvoří podstavec nebo slepit dvě poloviny pralinek dohromady.

Druhým způsobem je náplň vytvarována do tvaru bonbónu a pak se jen nechá obalit čokoládou v čokoládovém vodopádu (někdy se říká v čokoládové fontáně) a nechá se uschnout. Pokud se použije vodopád různé barvy čokolády, např. bílá a mléčná, může být výsledný bonbón i více barevný.

A teď několik kuriozit. Čokoláda se údajně dokonale snoubí s ústřicemi, avokádem, hrachem a japonským křenem wasabi. Mexičané z hořké čokolády, pečených paprik a chilli dělají výbornou omáčku na hovězí maso. Existují prý i čokoládové pralinky s coca-colovou příchutí, které v ústech praskají, dokonce i pralinky s náplní z Becherovky.

Vyrábí se také čokoládová jedlá rtěnka nebo čokoládový sprchový gel, který se ale nedá olizovat. V Bruggách prý dokonce uspořádali něco jako módní přehlídku, kde modelky byly oděné jen do čokolády.

Až budete ochutnávat některou z proslulých belgických pralinek, vzpomeňte si na dlouhou cestu, kterou má tento kousek čokolády za sebou, a složitý proces její výroby.

Kdo by měl pocit, že belgické pralinky jsou pro něho příliš sladké, nebo chtěl ochutnat další sladké belgické speciality, může ochutnat belgické wafle. Wafle, které se prodávají u nás nemají s těmi belgickými příliš společného.

Existují 2 základní druhy waflí jednak jsou to wafle, které se v podobě řídkého těsta nalévají do kontaktního grilu a vznikají nízké naprosto pravidlené wafle, těm se říká wafle z Bruselu. Druhé jsou z kynutého těsta, které se v podobě kuličky stlačí v kontaktním grilu a vznikne tak nepravidelná vyšší a trochu tužší wafle, které se říká buď wafle z Liège (město v Belgii) nebo gaufre (čti gofr).

Wafle se prodávají nejčastěji jako rychlé občerstvení do ruky se šlehačkou a marmeládou nebo čokoládou, anebo jen pocukrované, ale vrcholným gurmánským zážitkem jsou wafle z Liège (gaufre) se šlehačkou a čerstvými jahodami.

Autor článku Ing.Alena Frčková průvodce nejen na gurmánské zájezdy