Vídeň po stopách Habsburků a výstava Marie Terezie (A160-17)

Zajímavosti

Jubilejní výstava Marie Terezie
Mimořádná historická výstava u příležitosti 300. výročí narození velké císařovny a královny Marie Terezie, jedné z nejvýznamnějších panovnických osobností v evropských dějinách.
Marie Terezie představuje v českých i rakouských dějinách jedinou skutečnou ženu – panovnici. Byla dcerou Karla VI. a v její osobě pokračoval rod Habsburků, který tehdy vymřel po meči. Vládla po 40 let (1740-1780). Po dramatických prvních letech, kdy byla nucena obhájit své dědictví, zažila monarchie pod její vládou rozkvět. Její vláda se stala dobou reforem i přesto, že byla konzervativněji laděná panovnice spíše nedůvěřivá vůči tehdejším osvíceneckým ideám. Dvorská reprezentace za její vlády zažila poslední významné období před josefínskou strohostí a soumrakem starého režimu s příchodem francouzské revoluce. Již za své vlády byla Marie Terezie, která dala život šestnácti dětem, idealizovaná coby matka svých zemí.
Výstava se zaměřuje na domácí a zahraniční politiku této panovnice i na její osobní život. Osvětluje její ustálený obraz domáckého, rodinného člověka a přibližuje složité vztahy mezi různými členy její početné rodiny. Nevyhýbá se ani jejím stinným stránkám, například netoleranci vůči nekatolickým vyznáním. Probíhá na více místech současně. Na tomto zájezdě můžete navštívit dva okruhy této výstavy, které jsou ve Vídni. Další výstavu lze v září navštívit v Belvedéru; je zaměřená na umění v éře Marie Terezie, tedy zejména (ale ne výlučně) na reprezentativní dvorskou uměleckou tvorbu.
Souhrnná výstava děl Egona Schieleho (pouze červnový termín)
Výstava k 100. výročí úmrtí významného rakouského malíře přelomu 19. a 20. století. Souhrnný přehled uměleckých děl, mezi nimiž převažují portréty a různé studie lidských postav a obličejů, nechybí však ani přírodní výjevy či kresby budov. Převažujícím tématem obrazů a kreseb je osamělost a existenciální stísněnost. Postavy jsou zcela nepřikrášlené, často až nešetrně realisticky představené a vysoce individualizované. Sbírky vídeňských galerií doplňují díla z dalších rakouských i zahraničních muzeí a sbírek.
Pieter Brueghel starší - kresby (pouze zářijový termín)
Výstava kreseb a tištěných grafik slavného nizozemského umělce. Nabízí zajímavý náhled na tvorbu Brueghela staršího a její vývoj a představuje ho jako mnohostranného tvůrce – vedle známých selských výjevů lze vidět kresby, které se blíží fantastickým obrazům Hieronyma Bosche, dále krajiny (Brueghel st. výrazně zasáhl do vývoje krajinomalby) i společenské satiry.
Lze také navštívit výstavy moderních umělců: v červnovém termínu Marie Lassnigové a v zářijovém termínu Burhana Dogancaye a přehlídku poválečného moderního umění ze sbírek galerie Albertina.

Poznámky

Lipicáni a španělská jezdecká škola
Proslulé plemeno bílých koní (hříbata se rodí tmavá, dospívající koně postupně vybělují) pochází ze starých španělských plemen, podobně jako jejich vzdálení příbuzní z Čech - kladrubáci. Jejich předky přivedli Habsburkové v 16. století do rakouských zemí. Plemeno bylo vyšlechtěno především v hřebčíně v Lipici (tehdy pod habsburskou vládou). Není bez zajímavosti, že hřebčín založil roku 1580 arcivévoda Karel Štýrský, nejmladší syn Ferdinanda I. a otec císaře a krále Ferdinanda II., tedy Habsburk, který jinak zůstává zcela ve stínu významnějších příslušníků svého rodu. Již dříve, roku 1572, však vznikla ve Vídni u císařského dvora Španělská jezdecká škola, dnes neodmyslitelně spojená právě s lipicány. Původně sloužila k výcviku mladých šlechticů v jízdě na koni a ze začátku se v ní používalo koní dovezených ze Španěl (odtud název). Postupně se v ní však vyvinul pozoruhodný systém drezury koní, kteří s jezdci či na oprati provádějí pozoruhodné figury blížící se tanci.
Když se rozpadla habsburská monarchie, ztratila Vídeň hřebčín v Lipici. Po dlouholetých a složitých jednáních byl chov lipicánů na rakouské půdě přeložen do hřebčína v Piberu. Právě odtud pocházejí sněhobílí koně, kteří oslňují diváky z celého světa svými výkony na přehlídkách Španělské jezdecké školy. Chov bělostných koní nicméně pokračuje nerušeně i v původním hřebčíně v Lipici.
Tradice Španělské jezdecké školy ve Vídni je zapsaná na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Vídeňské kavárny
V historickém centru Vídně se nachází na 800 kaváren. Kávová kultura má ve Vídni tradici již téměř 300 let. Rakušané se seznámili s kávou samozřejmě prostřednictvím Turků, kteří na ně v minulosti často útočili. Po obléhání Vídně roku 1683 prý prchající turecká armáda po sobě zanechala pytle kávových zrn a Vídeňané přišli exotickému nápoji na chuť. Ve skutečnosti je ovšem prodej kávy doložen až počátkem 18. století, jen nedlouho předtím, než arménský obchodník přivezl kávu i do Prahy. Vídeňské kavárny jsou ovšem mnohem mladší, jako první je označováno Café Mozart, které bylo otevřeno roku 1794.
Obyvatele Vídně navštěvují kavárny často a rádi. V mnohých panuje dosud kavárenské prostředí jako na počátku 20. století – lidé si sem chodí posedět, přečíst noviny, často tu prosedí odpoledne.
Ve vídeňských kavárnách dostanete:
Mokka, Schwarzer – černá káva
Brauner (hnědá káva) – káva s trochou mléka
Melange – do poloviny káva, do poloviny horké mléko
Goldener – zlatá káva (větší podíl mléka)
Milchkaffe – bílá káva
Türkischer Kaffe – turecká káva
Kapuziner, Franziskaner, Einspänner – káva se šlehačkou – vlastně nám známá „vídeňská káva“.
A různé druhy ochucené kávy – např. Maria Theresia se šlehačkou a pomerančovým nebo meruňkovým likérem…

Nejslavnější kavárny jsou například tyto:
Café Sacher – kavárna, kterou proslavil zejména vynikající Sachrův dort. Patří k ní zimní zahrada s výhledem budovu Opery
Café Museum – nachází se u kostela sv. Karla Boromejského a proslula zejména jako místo setkávání legendárních vídeňských umělců – malířů Klimta, Kokoschky, a také architektů Adolfa Loose a Otto Wagnera.
Café Hawelka – nachází se poměrně blízko dómu i Hofburgu. Jak naznačuje jméno, zakladatelem byl vídeňský Čech Leopold Havelka a zdejší specialitou jsou české povidlové buchty paní Havelkové. Tuto kavárnu navštívili např. Andy Warholl či Václav Havel. Má útulný, stylově starosvětský interiér, bývá však často plně obsazená a na stolek je pak nutné si počkat.
Café Frau Huber - elegantní tradiční kavárna poměrně blízko dómu, svého času tu vystupoval Mozart.
Café Central - slavná kavárna, snad nejelegantnější ze všech; koncem 19. století tu míval jednání např. poslanec na Říšské radě Tomáš Garrgiue Masaryk.
Landtmann beim Burgtheater – největší vídeňská kavárna, založená roku 1873. Hosty zde byla spousta slavných osobnosti - Sigmund Freud, Paul McCartney z kapely Beatles, herečky Marlene Ditrichová a Romy Schneiderová anebo americká první dáma Hillary Clintonová. Cukrářství Landtmann vyrábí skvělé dorty, které se objevují v nabídce řady daších vídeňských podniků, a také domácí ovocné šťávy.
Café Hofburg – vznešená kavárna na nádvoří císařského sídla. Ačkoliv ceny jsou tu pochopitelně trochu vyšší než jinde, nejsou tak drastické, aby si tu český turista nemohl dát občerstvení nebo i oběd (podávají se tu i teplá jídla).
Café Demi - rovněž kavárna v sousedství Hofburgu. Cukrář Demi vyráběl pro císařovnu Alžbětu (Sissi) její oblíbené sladkosti, fialkové bonbóny.
Demel – další kavárna a cukrárna, která vyráběla lahůdky pro císařský dvůr, tradice 200 let. Krásný interiér, Sachrův dort i vynikající kremrole.
Café Bellaria – typická tradiční kavárna na Kärntnerstrasse, kde se už přes 150 let podávají výborné moučníky.