Galerie UffiziGalerie Uffizi je jedním z hlavních světových muzeí umění. Byla postavena v letech 1560-80 pro velkovévodu Cosima I Medicejského podle plánů architekta a sochaře Vasariho, známého především jako životopisce mnoha umělců. Brzy začala sloužit jako galerie – velkovévoda František sem umístil své sbírky umění a jeho nástupci je rozšiřovali. V 19. století bylo muzeum nově uspořádáno, řada děl byla přesunuta do jiných muzeí a zbyly obrazy. I tak jde o skutečně mimořádně rozsáhlou sbírku, na jejíž prohlídku je třeba si vyhradit alespoň půl dne.
Veškeré sbírky se nacházejí v prvním patře rozlehlé budovy. V dlouhých chodbách jsou vystaveny
antické sochy. V přilehlých síních si lze pak prohlížet chronologicky řazené obrazy. Najdeme tu
gotické umění (síně 2-6)– díla Ducciho, Cimabua, Lorenzettiho,
Giotta a mistrů florentské školy,
díla rané renesance (síně 7-14) –
Pierra della Francesca, Filippa Lippiho a Botticelliho (slavné
Zrození Venuše a
Primavera), veliké množství děl
vrcholné renesance a manýrismu (15-29) - raná díla Leonarda da Vinciho, obrazy od Bronzina, Parmigianina, ale také celou řadu obrazů benátských a severoitalských umělců (
Mantegna, Correggio, Bellini, Tizianova Venuše urbinská) i německých a vlámských mistrů a jedno dílo od
Michelangela, malbu
Svaté rodiny. Následují sály s méně známými obrazy z Benátska a Emilie-Romagni (30-35), v síni 43 lze vidět skvělá
Caravaggiova díla (Medusa, Obětování Izáka a Bakchus) a v síni 44
Rembrandtovy obrazy (Podobizna starce a dva autoportréty) a další obrazy zaalpských mistrů. Poslední sály patří
malířství 18. století (Tiepolo, Canaletto, ale také
Goya).
Bargello - sochařství a užité umění
Bargello je považováno za druhé nejvýznamnější muzeum umění ve
Florencii. Středověká budova z roku 1255 sloužila původně jako radnice, později jako vězení a na jejím nádvoří se až do roku 1786 popravovalo. V 19. století sem byla umístěna veliká sochařská sbírka, která byla dřív v
galerii Uffizi.
K nejvýznamnějším exponátům patří
Michelangelova díla: socha Opilý Bakchus, busta
Brutus a kruhový reliéf Madonny s dítětem. Dále je tu řada bronzových soch od
Bologni vč. známého
Merkura, Donatellův Svatý Jiří a bronzový
David a různá mistrovská bronzová díla
Benvenuta Celliniho. Kromě toho je v Bargellu
rozsáhlá sbírka užitého umění: koberce, keramika, stříbrné předměty a množství malých bronzových plastik vč. dalších děl Celliniho a Bologni.
Sochařství ve FlorenciiVe
Florencii působilo mnoho významných sochařů, hlavně v období renesance. Mnozí z nich byli florentskými rodáky.
Bartolomeo Ammanati (1511–1592): náhrobek Marianeli, Junonina kašna, Neptunova fontána na Piazza della Signoria, most S. Trinita (podle Michelangellova návrhu)
Benvenuto Cellini (1500–1571): Perseus s hlavou Meduzy v Loggia dei Lanzi
Desiserio de Setignano (1428–1464): hlavní oltář v San Lorenzo
Donatello (1382–1466): bronzový David (Bargello), tabernákl Zvěstování v kostele
Santa Croce, Sv.Jiří (Orsanmichele), zpěvácký kůr (Museo dell Duomo)
Lorenzo Ghiberti (1378–1455): severní a východní (Rajská) brána Baptistéria
Giovanni da Bologna (1529–1608): Únos Sabinek a Herkules krotící kentaura (Loggia dei Lanzi)
Michelangelo Buonarroti (1475–1564): David (Galeria dell Academia, kopie Piazza della Signoria), Pieta (Mueseo dell Opera dell Duomo), Pieta di Palestrina (Galeria dell Academia)
Luca della Robbia (1399–1482): zpěvácká tribuna (Museo dell Opera dell Duomo) výzdoba kaple Pazziů (
Santa Croce)
Bernardo Rossellino (1409–1464): náhrobek Leonarda Bruniho
Nanno di Banco (1375–1421): Sv. Lukáš, Fontána del Porcellino
Arnolfo di Cambio (1245–1305) (architekt): katedrála Santa Maria Fiore, Palazzo Vecchio (radnice), kostel
Santa Croce, Orsanmichele (původní sýpka)
-čerpáno z wikipedie