Informace - Masopustní festival „Busójárás“ v Mohácsi

Lidové zvyky moháčských „sokaců“ /hlavní aktéři festivalu – slovo je chorvatského původu, v maďarštině se nazývá „busó“/ jsou známé široko-daleko. Busójárás patří mezi festivaly lidových pověr, jež se objevuje u různých národností světa v podobě rozloučení se zimou, vítání jara a rituálů přičarovaní plodnost.

Kolem roku 1900 se zdálo, že tyto slavnosti v Mohácsi upadnou do zapomnění, ale díky vedení města se po roce 1910 festival trochu přeorganizovaně zachoval. Mezitím, co jinde se tyto slavnosti zanikly /v Baje se poslední obstojný masopustní festival konal v 50-letech minulého století/, v Mohácsi se rozšířily kromě sokaců na všechny obyvatele města. Dnes už se stal masopustní festival busójárás symbolem města a turistickým lákadlem. Oblečení sokaců se skládá z krpce, z čižmy, z bílých plátěných kaťat a z dřevěné masky. Dřevěné masky jsou vyřezávané z vrbového dřeva, ozdobeny kuklou z ovčí kůže. Plátěné kalhoty jsou vyplněny se slámou. Ovčí kůže, kožichem obrácená ven je připevněná kolem pasu s řetězem nebo provazem, na němž je pověšených pár kravských zvonců, přes rameno mají chlebník. Další doplňky oblečení jsou: řehtačka, buzdogan /palcát/, a dlouhý dřevěný roh. Často nosí sebou panenku busó /“busó baba“/ anebo dřevěného panáčka /“famatyi“/ v díži. Mezi doplňky můžeme najít i ozdobně vymalovaný „pračak“ /“mosósulyok“ - třepačka na prádlo/ a též „obramenica“ /“vízhordófa“- dřevěná nádoba na nošení vody/. Tyto předměty byly kdysi dávané jako dárky z lásky.

Kdysi tyto skupiny busó chodili od domu k domu, zvonili a dělali velký rámus, a u každého domu vyjádřili svoje přání ať mají všichni zdraví a hojnou úrodu. Uměli i čarovat. Proto na oplátku dostali jídlo a pití.

I dnes začínají slavnosti na ústředním náměstí města, stejně jako před stoletími, na /náměstí/ Kóló tér. Místní skupiny sokaců se tu setkají s jinými skupinami, kteří přicházejí z druhé strany Dunaje. Po výstřelu ze starodávného děla různé skupiny sokaců přejdou na Hlavní náměstí a začíná masopustní festival. Všude je hodně lidí, hodně zvonců, řehtaček, je veselo nejen na Hlavním náměstí, ale ve všech ulicích, i u Dunaje.

Nezbytnou součástí busójárás je jihoslovanská hudba, na kterou se tančí kruhový tanec /kóló/ kolem zapálené hranice od soumraku. Samozřejmě jsou přizvání k tanci i civilní lidičky. A takto s tancem končí masopustní neděle.

Ale už předtím, ve čtvrtek začíná ve městě tzv. Malý masopust, kdy žáci základních škol projdou přes město oblečeni v maskách, čemu se říká „jankele“. Děti už se nemohou dočkat, až budou dospělí a budou moci obléct masku busó. Sokacům zabere celý rok starání se o doplňky, o oblečení, vyřezávání nových masek, atd..

Masopust končí úterkem, kdy místní lidi dávají rakev na hranici, a tím symbolicky spálí zimu, rozloučí se s ní a vítají jaro.

Mohács je příkladem mnohonárodnostního města, kde všichni chtějí žít v míru a kde se navzájem jednotlivé národy obohacují a respektují už po staletí.

Přeložila vaše průvodkyně Ildikó Csfalvayová

Tuto slavnost a mnohé další najdete na stránkách CK GEOPS