Informace - Festival umění Benátské bienále 2017: Viva arte viva!

57. ročník festivalu současného umění - benátského bienále (La Biennale Arte) se pod vedením Christine Macelové a pod heslem "Viva Arte Viva" zaměří především na zdůraznění a objasňování úlohy umělce v současném světě. Předchozí 56. ročník, který vedl Okwui Enwezor, představoval moderní svět jakožto chaotické místo plné konfliktů a bouří. Tento ročník je pojatý optimističtěji. Současný svět je stále vnímán jako velmi neklidný, zmítaný různými nepokoji a vystavený závažným problémům, 57. bienále však nabízí určitá východiska z tohoto stavu prostřednictvím umělecké tvorby a dialogu.
Středobodem má být především lidství a lidstvo. Svým způsobem je tento ročník dokonce jeho oslavou. Ne snad lidské dominance nad okolím světem, ale chvála lidské schopnosti tvořit a zobrazovat svět kolem sebe. Umělecká tvorba patří k tomu nejlepšímu z lidské činnosti, umožňuje upozorňovat na problémy a nastolovat otázky, zkoumat lidskou podstatu, vytvářet vysněné světy a utopie, poskytovat útěchu, odráží se v něm duchovní svoboda, nezávislost a schopnost odolávat útlaku. Představuje alternativu vůči vyhraněnému individualismu a lhostejné netečnosti. Tato úloha umění, schopnost pokládat otázky a vést dialog, a tato zodpovědnost, je v současnosti významnější než kdy dříve.
Umění je tedy vnímáno především jakožto médium, které zobrazuje skutečnost a komentuje ji, vyjadřuje různé myšlenky a osobní pocity, pokládá důležité otázky. Významně se tak podílí i na dalším utváření naší společnosti, dohaduje a předjímá budoucí vývoj. A právě festival bienále je už z principu místem setkávání a dialogů mezi umělci z celého světa a pochopitelně též mezi návštěvníky. 57. ročník bienále je proto také ve znamení tématu knihy: dokonce celá hlavní výstava je pojatá jako jedna velká otevřená kniha.

Ve výstavních prostorách vzniklo devět průchozích pavilónů (Trans-pavilóny), první dva umístěné v Centrálním pavilónu. Mají následovat jeden po druhém podobně jako kapitoly v knize a vyprávět návštěvníkům o různých podobách a rozměrech našeho světa a vesmíru. První Pavilón umění a knih se zabývá základním tématem – jak se člověk stává umělcem a jaký je jeho vztah k většinové společnosti a jeho úloha v ní. Nastoluje se tu i problematika protikladu mezi činností a ne-činností (latinského negotium a otium). Zatímco starověcí filosofové vyzvedávali především onu ne-činnost (otium) jako privilegovanou, ba božskou, v současné společnosti se klade důraz na aktivní život, jehož protiklad je vnímán jako zahálka a lenošení. K umění je ovšem potřeba i určitý klid a rozjímání, volný čas, který má člověk jen sám pro sebe. Následují Pavilón radosti a strachu, Pavilón společného prostoru (zaměřený na projekty společného života v komunitách a utopie), Pavilón Země (téma ekologie), Pavilón tradic, Pavilón šamanů, Dionýsovský pavilón (sexualita a zobrazování ženského těla), Pavilón barev a poslední Pavilón času a nekonečna. Během trvání festivalu se každý týden v pátek a v sobotu sejdou umělci spolu s diváky u oběda u společného stolu (Tavola Aperta), kde budou moci probírat uměleckou činnost. Účastnící se umělci budou v rámci dalšího projektu zvaného Otvírání mé knihovny zveřejňovat seznam svých nejoblíbenějších knih, aby tak publiku umožnili přiblížit některé myšlenky, které je mohly ovlivnit a inspirovat.

Podle oficiálních stránek www.labiennale.org napsala Mgr. Blanka Mauleová