Lipicáni a španělská jezdecká škola Proslulé plemeno bílých koní (hříbata se rodí tmavá, dospívající koně se postupně vybělují) pochází ze starých španělských plemen, podobně jako jejich vzdálení příbuzní z Čech - kladrubáci. Jejich předky přivedli
Habsburkové v 16. století do rakouských zemí. Plemeno bylo vyšlechtěno především v hřebčíně v Lipici (tehdy pod habsburskou vládou). Není bez zajímavosti, že hřebčín založil roku 1580 arcivévoda Karel Štýrský, nejmladší syn Ferdinanda I. a otec císaře a krále Ferdinanda II., tedy Habsburk, který jinak zůstává zcela ve stínu významnějších příslušníků svého rodu. Již dříve, roku 1572, však vznikla ve
Vídni u císařského dvora Španělská jezdecká škola, dnes neodmyslitelně spojená právě s lipicány. Původně sloužila k výcviku mladých šlechticů v jízdě na koni a ze začátku se v ní používalo koní dovezených ze Španěl (odtud název). Postupně se v ní však vyvinul pozoruhodný systém drezury koní, kteří s jezdci či na oprati provádějí pozoruhodné figury blížící se tanci.
Když se rozpadla habsburská monarchie, ztratila
Vídeň hřebčín v Lipici. Po dlouholetých a složitých jednáních byl chov lipicánů na rakouské půdě přeložen do hřebčína v Piberu. Právě odtud pocházejí sněhobílí koně, kteří oslňují diváky z celého světa svými výkony na přehlídkách Španělské jezdecké školy. Chov bělostných koní nicméně pokračuje nerušeně i v původním hřebčíně v Lipici.
Tradice Španělské jezdecké školy ve Vídni je zapsaná na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.Vídeňské kavárnyV historickém centru
Vídně se nachází
na 800 kaváren. Kávová kultura má ve
Vídni tradici již téměř 300 let. Rakušané se seznámili s kávou samozřejmě prostřednictvím Turků, kteří na ně v minulosti často útočili. Po obléhání
Vídně roku 1683 prý prchající turecká armáda po sobě zanechala pytle kávových zrn a Vídeňané přišli exotickému nápoji na chuť. Ve skutečnosti je ovšem prodej kávy doložen až počátkem 18. století, jen nedlouho předtím, než arménský obchodník přivezl kávu i do Prahy. Vídeňské kavárny jsou ovšem mnohem mladší, jako první je označováno Café Mozart, které bylo otevřeno roku 1794.
Obyvatele
Vídně navštěvují kavárny často a rádi. V mnohých panuje dosud kavárenské prostředí jako na počátku 20. století – lidé si sem chodí posedět, přečíst noviny, často tu prosedí odpoledne.
Ve vídeňských kavárnách dostanete:
Mokka, Schwarzer – černá káva
Brauner (hnědá káva) – káva s trochou mléka
Melange – do poloviny káva, do poloviny horké mléko
Goldener – zlatá káva (větší podíl mléka)
Milchkaffe – bílá káva
Türkischer Kaffe – turecká káva
Kapuziner, Franziskaner, Einspänner – káva se šlehačkou – vlastně nám známá „vídeňská káva“.
A různé druhy ochucené kávy – např. Maria Theresia se šlehačkou a pomerančovým nebo meruňkovým likérem…
Nejslavnější kavárny jsou například tyto:
Café Sacher – kavárna, kterou proslavil zejména vynikající
Sachrův dort. Patří k ní zimní zahrada s výhledem budovu Opery
Café Museum – nachází se u kostela sv. Karla Boromejského a proslula zejména jako místo setkávání legendárních vídeňských umělců – malířů
Klimta, Kokoschky, a také architektů Adolfa Loose a Otto Wagnera.
Café Hawelka – nachází se poměrně blízko dómu i
Hofburgu. Jak naznačuje jméno, zakladatelem byl vídeňský Čech Leopold Havelka a zdejší specialitou jsou české povidlové buchty paní Havelkové. Tuto kavárnu navštívili např. Andy Warholl či Václav Havel. Má útulný, stylově starosvětský interiér, bývá však často plně obsazená a na stolek je pak nutné si počkat.
Café Frau Huber - elegantní tradiční kavárna poměrně blízko dómu, svého času tu vystupoval Mozart.
Café Central - slavná kavárna, snad nejelegantnější ze všech; koncem 19. století tu míval jednání např. poslanec na Říšské radě Tomáš Garrgiue Masaryk.
Landtmann beim Burgtheater – největší vídeňská kavárna, založená roku 1873. Hosty zde byla spousta slavných osobnosti - Sigmund Freud, Paul McCartney z kapely
Beatles, herečky Marlene Ditrichová a Romy Schneiderová anebo americká první dáma Hillary Clintonová. Cukrářství Landtmann vyrábí skvělé dorty, které se objevují v nabídce řady dalších vídeňských podniků, a také domácí ovocné šťávy.
Café Hofburg – vznešená kavárna na nádvoří císařského sídla. Ačkoliv ceny jsou tu pochopitelně trochu vyšší než jinde, nejsou tak drastické, aby si tu český turista nemohl dát občerstvení nebo i oběd (podávají se tu i teplá jídla).
Café Demi - rovněž kavárna v sousedství
Hofburgu. Cukrář Demi vyráběl pro císařovnu Alžbětu (Sissi) její oblíbené sladkosti, fialkové bonbóny.
Demel – další kavárna a cukrárna, která vyráběla lahůdky pro císařský dvůr, tradice 200 let. Krásný interiér,
Sachrův dort i vynikající kremrole.
Café Bellaria – typická tradiční kavárna na Kärntnerstrasse, kde se už přes 150 let podávají výborné moučníky.
Poznámky k příležitostným výstavám :
Výstava Soch Tonyho Cragga: Tělo a duše
Výběrem klíčových soch a kreseb z posledních dvou desetiletí vzdává ALBERTINA poprvé hold mezinárodně uznávanému dílu Tonyho Cragga, který se narodil v Liverpoolu v roce 1949 a žije ve Wuppertalu a Berlíně.
V jeho sochařské tvorbě dochází k vývoji od figurativní k abstraktní formě, přičemž umělcovo nakládání s částečně nekonvenčními materiály jako sklo laminát a kevlar vedle dřeva, kamene a nerezové oceli vede k velmi odlišně vnímatelné přítomnosti sochy v interiéru. Umělec rád pracuje v sériích, ve kterých se zabývá příslušnými reprezentačními a abstraktními motivy.
Výstava ukazuje, jak mezi sebou soupeřili umělci antiky, renesance a baroka a jak se měřili s modely z antiky. Z těchto soutěží vzešla některá z nejslavnějších děl v dějinách umění.
Idoly & rivalové v Kunsthistorisches muzeu.
Velká podzimní výstava roku 2022 je věnována duelům a duetům v dějinách umění. Princip soutěživosti charakterizuje tvorbu malířů a sochařů už od nepaměti. Některá z nejslavnějších děl renesance a baroka vznikla na základě konkurence. Umělci soutěžili nejen mezi sebou, ale také se slavnými historickými vzory. Nezřídka mezi sebou soupeřili i jejich mecenáši a mecenášky, což se v neposlední řadě projevilo i na objednaných dílech. Od 16. století se k soupeření mezi umělci přidalo soupeření mezi druhy umění: vyvstala otázka, zda je malířství lepší než sochařství, nebo naopak (paragone). Soutěž mezi umělci, kteří se ucházeli o prestižní zakázky, se někdy zvrhla v atmosféru agrese, žárlivosti a nenávisti, což vedlo k intrikám, rvačkám, a dokonce i k otravám. Proti tomu však stály i projekty, které vznikly na základě spolupráce umělců.
Výstava ukazuje spoustu uměleckých konfrontací z období antiky, renesance a baroka a ukazuje díla vytvořená v rámci soutěživosti. Mnohé z vybraných zahraničních obrazů a soch budou v Rakousku vystaveny poprvé.