Benátky, ostrovy, slavnosti gondol a Bienále 2017 (A46c-17)

Zajímavosti

Výstava Poklady z potopené lodi Neuvěřitelná (Treasures from the Wreck Unbelievable) - umělecký projekt Damiena Hirsta v Benátkách
Výstava je výsledkem mimořádného a ohromujícího projektu významného současného britského umělce Damiena Hirsta. Po desetileté důkladné práci představí veřejnosti soubor nálezů ze ztroskotavší starověké lodi Neuvěřitelná. Pojí se s nimi legendární příběh propuštěného otroka Aula Calidia Amotana (známého jako Cif Amotan II) z maloasijské Antiochie, který údajně žil v prvním století. Domohl se velkého bohatství, a proto mohl nechat vybudovat ohromný chrám boha slunce kdesi na africkém pobřeží. Nakoupil pro něj bohaté vybavení ze všech možných koutů světa a všechno dal naložit na velikou loď zvanou řecky Apistos („Neuvěřitelná“), která se však cestou potopila. Až v nedávné době měla být tato loď nalezená na dně Rudého moře s celým svým nákladem...
Mnohé exponáty vypadají, jako by byly představeny veřejnosti ještě v tom stavu, v jakém byly nalezeny v lodním vraku: pokryté porostem korálů a lasturami. Prostředí, ve kterém měly být nalezeny, evokují působivě různé promítací projekce. Jiné jsou zcela očištěné. Nechybí ani nově vytvořené kopie "starověkých" děl. Kde ale končí skutečnost a začíná fantazie?
Výstava je pořádaná hned na dvou místech zároveň – ve dvou sídlech Collection Pinault: Palazzo Grassi a Punta dellla Dogana, dohromady na ploše 5 000 m². Damien Hirst s touto institucí spolupracoval již v minulosti.
Podrobnější informace o výstave zde

Murano, Burano, Torcello
Ostrov Murano vlastně tvoří skupina menších ostrůvků propojených mosty. Proslul jako místo, kde se vyrábí ušlechtilé benátské sklo. Jeho sláva počíná rokem 1291 - tehdy bylo rozhodnuto, že všechny sklářské dílny a pece musejí být vystěhovány z centra Benátek kvůli nebezpečí požáru i nepříjemnému kouři. Ostrov sklářů získal autonomii, dokonce razil vlastní mince a sklářští mistři se těšili privilegovanému postavení, měli však přísně zakázáno se stěhovat - mohli být trestáni i smrtí. O někdejším bohatství a sebevědomí svědčí dodnes výstavný dóm Santa Maria e Donato, klenot, který by návštěvníci Benátek neměli minout. V Palazzu Giustiniani je muzeum skla s úžasnou sbírkou historických i moderních výrobků. Na ostrově je dodnes celá řada sklářských dílen a obchodů.
Burano, ostrov rybářů, je dnes obydlený převážně mladými lidmi. Podél kanálů jsou vystavěny uličky s malými, velice pestrými domky. Z toho důvodu sem jezdí mladí umělci, aby se tu učili vnímat zachycovat barvy. Burano se proslavilo výrobou přepychových krajek. Zejména v 18. století se místní paličkované a šité krajky staly významným vývozním zbožím. S nástupem průmyslu krajkářství skomíralo, ale v roce 1872 byla k jeho podpoře založená škola krajkářek. Některé krásné výtvory buranských žen si lze prohlédnout v muzeu krajky, především šité krajky, které byly nesmírně náročné a jejich výroba trvala celé týdny. Ostrov protkaný kanály je nesmírně malebný
Torcello, třetí ostrov benátské laguny, je nyní opuštěný. Přitom právě tady žili první obyvatelé Benátek, kteří sem uprchli v polovině 5. století před nájezdy Hunů z pobřežního města Altinum. kolonie se stala významným centrem obchodu a sídlili tu biskup z Altina. Údajně tu žilo až 20 000 lidí, postupně se však osídlení přesouvalo dál na západ. Zůstal tu jen překrásný byzantský kostel, někdejší katedrála Santa Maria Assunta z roku 639 a sousedící kostel Santa Fosca z 11.-12. století s překrásnými mozaikami. Proti nim se nachází poněkud bizarní památka - kamenný stolec nazvaný Attilův trůn, ačkoliv patříval spíše místními podestovi nebo biskupovi.. Ve dvou palácích ze 14. století se nachází místní muzeum.

Poznámky

Festival umění Benátské bienále 2017: Viva arte viva!
57. ročník festivalu současného umění - benátského bienále (La Biennale Arte) se pod vedením Christine Macelové a pod heslem "Viva Arte Viva" zaměří především na zdůraznění a objasňování úlohy umělce v současném světě. Předchozí 56. ročník, který vedl Okwui Enwezor, představoval moderní svět jakožto chaotické místo plné konfliktů a bouří. Tento ročník je pojatý optimističtěji, nabízí určitá východiska z tohoto stavu prostřednictvím umělecké tvorby a dialogu. Středobodem má být především lidství a lidstvo. Svým způsobem oslava lidství - ne snad lidské dominance nad okolím světem, ale chvála lidské schopnosti odolávat nátlaku, lidské svobody myšlení a umělecké tvorby. Protože právě v umění se může a má odrážet duchovní svoboda, nezávislost a schopnost odolávat útlaku. A s touto svobodou se pojí i zodpovědnost.
Umění je vnímáno jakožto médium, které zobrazuje skutečnost a komentuje ji, vyjadřuje různé myšlenky a osobní pocity, pokládá důležité otázky. Významně se tak podílí i na dalším utváření naší společnosti. A právě festival bienále je už z principu místem setkávání a dialogů mezi umělci z celého světa a pochopitelně též mezi návštěvníky. 57. ročník bienále: je proto také ve znamení tématu knihy: dokonce celá hlavní výstava je pojatá jako jedna velká otevřená kniha.
Ve výstavních prostorách vzniklo devět průchozích pavilónů (Trans-pavilóny), první dva umístěné v Centrálním pavilónu. Mají následovat jeden po druhém podobně jako kapitoly v knize a vyprávět návštěvníkům o různých podobách a rozměrech našeho světa a vesmíru. První Pavilón umění a knih se zabývá základním tématem – jak se člověk stává umělcem a jaký je jeho vztah k většinové společnosti a jeho úloha v ní. Nastoluje se tu i problematika protikladu mezi činností a ne-činností (latinského negotium a otium). Zatímco starověcí filosofové vyzvedávali především onu ne-činnost (otium) jako privilegovanou, ba božskou, v současné společnosti se klade důraz na aktivní život, jehož protikladem je zahálka a lenošení. K umění je ovšem potřeba i určitý klid a rozjímání, volný čas, který má člověk jen sám pro sebe. Následují Pavilón radosti a strachu, Pavilón společného prostoru (zaměřený na projekty společného života v komunitách a utopie), Pavilón Země (téma ekologie), Pavilón tradic, Pavilón šamanů, Dionýsovský pavilón (sexualita a zobrazování ženského těla), Pavilón barev a poslední Pavilón času a nekonečna. Během trvání festivalu se každý týden v pátek a v sobotu sejdou umělci spolu s diváky u oběda u společného stolu (Tavola Aperta), kde budou moci probírat uměleckou činnost. Účastnící se umělci budou v rámci dalšího projektu zvaného Otvírání mé knihovny zveřejňovat seznam svých nejoblíbenějších knih, aby tak publiku umožnili přiblížit některé myšlenky, které je mohly ovlivnit a inspirovat.

Slavnosti gondol v Benátkách
Benátky a gondoly - to patří neodmyslitelně k sobě. Ačkoliv dneska gondoly představují především luxusní taxíky pro turisty, v minulosti to byl vedle větších plavidel hlavní prostředek pro osobní dopravu i pro přepravu nákladu.
Protože republika na vodě potřeboval ze všeho nejvíc zdatné veslaře, závody a přehlídky gondoliérů mají skutečně staletou tradici. Poprvé jsou závody gondol doloženy ve 13. století a pravděpodobně se občas pořádaly i dříve. Současná benátská slavnost gondol - regata navazuje na velkou slavnost uspořádanou v roce 1489 na počest kyperské královny - vdovy, benátské rodačky Cateriny Cornarové, která se vzdala trůnu ve prospěch svého města. Po úpadku v první polovině 20. století byly slavné regaty znovu vzkříšeny a nyní je opět prožívá celéí město a přitahují davy turistů.
Pro turisty je lákavá především skvělá historická přehlídka na úvod. Na velkém kanále definují skvostná plavidla, v čele s reprezentativní lodí Bucintoro, symbolem Benátek. V průvodu se objevují historické postavy v čele s benátským dóžetem. Jenom zde se smějí objevovat gondoly zdobené zlatem a jasnými barvami - dle nařízení ze 16. století musely být jinak všechny gondoly jednoduché a natřené černou barvou.
Poté následují závody. Plavci nyní už nepoužívají vlastní gondoly, ale bárky podobného typu, uzpůsobené lépe k rychlé jízdě: pupparin, caorlina, gondolino a mascareta, která se užívá tradičně k závodům ženských družstev.
Více informací v článku níže.