Krásy jarních zahrad Saska a Lužice (A157a-17)

Zajímavosti

Slavnost zahrad a nostalgických vozidel v Kromlau
Každoročně se v květnu nebo v červnu koná na kraji městečka Kromlau velká slavnost zahrad o prodlouženém víkendu (od pátku až do pondělí). Má už delší než padesátiletou tradici a účastní se jí na 20 000 návštěvníků. Hlavní náplň tvoří velký zahradnický trh, který je doplněný bohatým programem pro malé i velké, po celý den vyhrává muzika. Už tradičně se na slavnosti objevují nostalgická motorová vozidla. Slavnost se koná v těsném sousedství nádherného rododendronového a krajinářského parku Kromlau, jehož návštěva umocní zážitky.
Großschönau, muzeum výroby damašku a froté
V oblasti Horní Lužice má dlouhou tradici textilní výroba. K významným střediskům tkalcovství patřily vesnice Großschönau a Walterdorf. Od roku 1666 je zde doložena výroba damašku a v roce 1856 přibyla výroba ručníkového froté. Obojí pokračuje do dneška – o výrobu se nyní starají podniky DAMINO GmbH a Möwe Frottana-Textil GmbH. V muzeu damašku a froté v Großschönau je možné se seznámit s historií i současností těchto dvou tkalcovských odvětví, jsou zde vystaveny stroje, nákresy a knihy se vzory (včetně „zoologické sbírky“ zvířat, která sloužila často jako vzory na textilie). V Damaškové klenotnici se nacházejí textilie staré až 300 let. Dále jsou zde sbírky zaměřené na místní historii, kulturu a sakrální umění, které mají být ještě postupně rozšiřovány tak, aby vytvořily skutečně muzeum zdejšího kraje. Výstavu doplňuje ukázková dílna, kde se předvádějí práce na starých textilních strojích z let 1900 – 1975, od vlákna až po hotovou konfekci.
Obě tkaniny mají původ v Orientu. U damašku to prozrazuje již samotný název, odvozený od syrského velkoměsta. Ve skutečnosti však tato látka pochází pravděpodobně z Číny nebo Persie. Město Damašek nicméně proslulo její výrobou. Tato látka s lesklým vzorovaným povrchem, určená především pro luxusní stolní textilie, vzniká tkaním velmi složitým způsobem. Už kresby vzorů představovaly obor sám o sobě a věnovali se mu specialisté. Pro tkaní se potom vytvářela předem na přízi celá struktura uzlíků, která předjímala následný vzor - systém, který je vlastně předchůdcem počítačových programů. Však byl také v 18. století nakonec nahrazen děrovými štítky. Ruční výroba damaškových ubrusů trvala velmi dlouho, byla však také náležitě placená.
Tkaniny podobné ručníkovému froté, se strukturovaným uzlíkatým povrchem, se používaly původně v oblasti Předního východu a povědomí o nich přinesl před polovinou 19. století do Evropy z Turecka anglický cestovatel Henry Christie. V Anglii pak vznikla z jeho iniciativy první výrobna froté. V angličtině se pro froté ručník vžil název turecký ručník – turkish towell.

Poznámky

Park bludných balvanů Nochten
Krajina Horní Lužice severně od Budyšína nese výrazné stopy po těžbě hnědého uhlí. V roce 2000 přišel dr. Ulbrich s výborným nápadem, jak využít velikou spoustu vytěžené zeminy a zkultivovat "měsíční krajinu" v blízkosti elektrárny Boxberg. Byl vytvořen rozsáhlý krajinový park vřesovišť, skalek a rašelinišť nazvaný Park bludných balvanů - neboť především jim je zasvěcen.
V Lužici se nachází celá řada osamocených balvanů, které nepatří do okolní krajiny. Jsou to tzv. bludné balvany, které se sem dostaly v dobách ledových - byly dopraveny masou ledovce, který se sem dostal až ze Skandinávie. V Parku bludných balvanů u Nochten se jich nachází na 6 000 a jsou opatřeny cedulemi, které vysvětlují jejich složení a původ. Jsou seskupeny na několika pahorcích - kamenných zahradách, které jsou doplněny porosty jehličnatých keřů, polštářů barevných skalniček a sukulentů. Dále jsou tu vřesové zahrady s různobarevnými druhy vřesů (na 160 odrůd) a s jezírky a celé rozlehlé přírodní vřesoviště. Menší rašeliniště je osázené vzácnými rostlinami z okolí Nochtenu, které sem byly přeneseny z míst zasypaných haldami. Na velkých travnatých plochách kvete na jaře spousta krokusů, v letní části lze vidět záhony zvonků, máty a šalvěje, je tam údolí s trpasličími jehličnany i s divokými azalkami.
Balvanům je věnován také geologický areál zvaný Malá Skandinávie, kde se lze poučit o původu balvanů a asi 90 je jich ponecháno přesně na místech, kde byly objeveny. Stezka vede na vrchol kopce, kde se tyčí zvláštní modré sousoší symbolizující ledovec.Dole pod parkem je veliká vodní plocha, do které ústí potůček stékající z kamenných vršků.

Srbské tradice
Lužičtí Srbové mají velmi pestrý a poutavý folklór a do dneška si na svých tradicích velmi zakládají. O nedělích a zejména svátcích lze v Horní Lužici vidět spoustu lidí v barevných krojích a veselých slavností tu lze během roku zažít víc než dost.
Typický pro Lužici je například Ptačí kwas neboli ptačí svatba na konci ledna. Je to především dětská slavnost. Děti dávají večer za okno talířky a misky a ráno na nich najdou různé dobroty – takto se ptáci na sklonku zimy odměňují za zimní krmení. Potom si děti oblékají ptačí masky a připínají křídla, tancují, zpívají a předvádějí ptačí svatbu.
Velmi známé jsou také velikonoční zvyky, především jezdecká procesí, takzvané jízdy křižáků. Název odkazuje ke starým slovanským tradicím jarních rituálů, které souvisely s plodností země, nemá nic společného s bojovníky pod znamením kříže. Objíždějí vesnice, zpívají a modlí se za dobrou úrodu. Jezdci (pouze muži) jsou v černých oblecích s cylindry, koně mají naopak pestré vyšívané postroje a zapletené hřívy. Oblíbené je také velikonoční střílení, které má zahánět zlé síly, nabírání vody, která má v noci ze sobotu na nedělí Vzkříšení mít zázračnou moc, a konečně na velikonoční pondělí veselé hry s vejci, která jsou např. v Budyšíně koulená ze svahu a děti je chytají.
K dalším oblíbeným zvykům patří samozřejmě masopustní veselice, pálení čarodějnic poslední noc v dubnu a potom oslavy dožínek, např. jízdy po strništích a vázání věnců hojnosti.