Černá Hora, národní parky a moře, hotel (A79-17)

Leží na severu až severozápadě Černé Hory (390 km²) v centrální části pohoří stejného jména. Je tvořen druhohorními vápence zformovanými provrásněním, ledovcem a erozí. Výsledkem je členitý reliéf s 50 vrcholy přes 2.000 metrů (nejvyšší vrchol Bobotov Kuk 2.525 m), hluboké doliny, kaňony, říční soutěsky, hojná ledovcová jezera. A k tomu pochopitelně nejrůznější krasové jevy – od jeskyní přes závrty a propasti až po škrapová pole, propadání vodních toků i krasové vyvěračky. Místní zvláštností jsou tzv. lokve (louže), mělké zatopené terénní prolákliny, zatopené vodou z tajícího sněhu.

 Leží v těsné blízkosti Kotoru, severně od něj. Nad Bokou Kotorskou se strmě zvedá vápencový masiv Lovčen (62 km²) s nejvyšší horou Štirovnikem (1.749 m). Jde o typické krasové pohoří se všemi krasovými jevy – závrty, polje, jeskyně, škrapová pole, propasti. Na vodu je extrémně chudý, trvalý zdroj vody je pouze na 2 místech – pramen na planině Ivanova korita a jezírko pod Jezerským vrchem. A to prosím na západních svazích Lovčenu spadne ročně až 4.200 mm srážek. Ale v rozpukaném krasu bleskově vsákne a zmizí v podzemních tocích.

 Nejmenší černohorský národní park (56 km²) leží na severovýchodě země a zahrnuje střední část pohoří Bjelasica ohraničenou řekami Tara a Lim. Chráněn je už od roku 1878. Podloží je tvořeno vápenci, ale také břidlicemi, jílovci a pískovci. Nejvyšší vrcholy dosahují výšky přes 2.000 metrů (nejvyšší vrchol Crna glava 2.139 m). Je to typicky horská krajina se strmými stěnami, ledovcovými jezery, lesy a subalpinskými loukami. Na rozdíl od ostatních národních parků Černé hory je zdejší území bohaté na vodní zdroje.

Leží na hranicích s Albánií, východně od Budvy a navazuje na stejnojmenný albánský národní park. Dvě třetiny jezera leží v Černé hoře. Celková rozloha parku je 400 km². Plocha jezera dost výrazně kolísá podle množství vody, které přinášejí řeky. Vlastní jezero vzniklo ve velké krasové depresi, tektonicky založené, když odtok zahradily nánosy řeky Kiri. Leží v něm asi 50 ostrovů, na délku má 43 km, na šířku maximálně 6 km. Jeho voda je křišťálově čistá a vedle řek jí doplňuje i na 30 pramenů na dně jezera. Celá kubatura vody se tak vymění zhruba za čtvrt roku. Z jezera vytéká jediná řeka – Bojana.

Přehled památek na seznamu světového dědictví v zemích na Balkánském poloostrově.

Pršut (také prošuto nebo prosciutto) je druh sušené vepřové šunky. Tradice pochází z Itálie, ale šunka je v různých obměnách vyráběna i v dalších přímořských státech. Samotné italské slovo prosciutto pochází z latinského perexsuctum=důkladně vysušený.

Přehled obecných informací o zemi Černá Hora (rozloha, reliéf, obyvatelstvo, ekonomika…)

Leží na severu až severozápadě Černé Hory (390 km²) v centrální části pohoří stejného jména. Je tvořen druhohorními vápence zformovanými provrásněním, ledovcem a erozí. Výsledkem je členitý reliéf s 50 vrcholy přes 2.000 metrů (nejvyšší vrchol Bobotov Kuk 2.525 m), hluboké doliny, kaňony, říční soutěsky, hojná ledovcová jezera. A k tomu pochopitelně nejrůznější krasové jevy – od jeskyní přes závrty a propasti až po škrapová pole, propadání vodních toků i krasové vyvěračky. Místní zvláštností jsou tzv. lokve (louže), mělké zatopené terénní prolákliny, zatopené vodou z tajícího sněhu.

 Leží v těsné blízkosti Kotoru, severně od něj. Nad Bokou Kotorskou se strmě zvedá vápencový masiv Lovčen (62 km²) s nejvyšší horou Štirovnikem (1.749 m). Jde o typické krasové pohoří se všemi krasovými jevy – závrty, polje, jeskyně, škrapová pole, propasti. Na vodu je extrémně chudý, trvalý zdroj vody je pouze na 2 místech – pramen na planině Ivanova korita a jezírko pod Jezerským vrchem. A to prosím na západních svazích Lovčenu spadne ročně až 4.200 mm srážek. Ale v rozpukaném krasu bleskově vsákne a zmizí v podzemních tocích.

 Nejmenší černohorský národní park (56 km²) leží na severovýchodě země a zahrnuje střední část pohoří Bjelasica ohraničenou řekami Tara a Lim. Chráněn je už od roku 1878. Podloží je tvořeno vápenci, ale také břidlicemi, jílovci a pískovci. Nejvyšší vrcholy dosahují výšky přes 2.000 metrů (nejvyšší vrchol Crna glava 2.139 m). Je to typicky horská krajina se strmými stěnami, ledovcovými jezery, lesy a subalpinskými loukami. Na rozdíl od ostatních národních parků Černé hory je zdejší území bohaté na vodní zdroje.

Leží na hranicích s Albánií, východně od Budvy a navazuje na stejnojmenný albánský národní park. Dvě třetiny jezera leží v Černé hoře. Celková rozloha parku je 400 km². Plocha jezera dost výrazně kolísá podle množství vody, které přinášejí řeky. Vlastní jezero vzniklo ve velké krasové depresi, tektonicky založené, když odtok zahradily nánosy řeky Kiri. Leží v něm asi 50 ostrovů, na délku má 43 km, na šířku maximálně 6 km. Jeho voda je křišťálově čistá a vedle řek jí doplňuje i na 30 pramenů na dně jezera. Celá kubatura vody se tak vymění zhruba za čtvrt roku. Z jezera vytéká jediná řeka – Bojana.

Tento národní park je, tak jako většina ostatních v Albánii velmi malý (10 km²). Ve smyslu obecné definice národních parků jde spíše o rezervace. Ovšem co chybí na rozloze, přebývá na kráse. Park leží jižně od města Vlorë a tvoří ho horské pásmo Mali i Çikes dosahující do výše dvou tisíc metrů. Je tvořeno křídovými vápenci s polohami flyše, kde se střídají vrstvy pískovce a jílovce. Reliéf je typicky krasový, včetně závrtů a jeskyň. Díky poréznímu podloží je povrchové vody nedostatek. 

Přehled památek na seznamu světového dědictví v zemích na Balkánském poloostrově.