Řím, Vatikán a zahrady Tivoli, Subiaco, UNESCO 2018 (A32-18)

Zajímavosti

Zahrady Tivoli
Městečko Tivoli v blízkosti Říma se stalo za císařství oblíbeným místem odpočinku bohatých Římanů. V 2. století si tu císař Hadrián nechal vystavět přepychovou vilu s velkou zahradou. Rozhodl se, že si ji vyzdobí kopiemi všech možných slavných architektonických a sochařských děl. Hadriánova vila se nachází asi 5 km od současného městečka a dosud se z ní zachovala značná část. Jsou tu např. pozůstatky dvou lázní, řeckého divadla, latinské a řecké knihovny, svatyně Canopus vystavěné podle podobné budovy v Alexandrii, vodní nádrž a kolem ní sloupořadí, které je napodobeninou athénské Stoy, ostrov s císařovou pracovnou.
Stejné oblibě se Tivoli těšilo i v pozdějších dobách a na císaře a římské patricije navázala římská středověká a renesanční šlechta a preláti. V 16. století si tu na troskách starého kláštera nechal vybudovat přepychové sídlo kardinál Ippolito d´Este. Villa d´Este má překrásné terasovité zahrady s řadou fontán a vodotrysků a spoustou vynikajících sochařských děl. Jak Villa d´Este, tak Hadrianova vila jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.
V 19. století přibyla ještě další ozdoba – papežská Villa Gregoriana s velkým, romanticky laděným parkem v hlubokém údolí. V zahradní restauraci se navíc nachází římský Sibylin a Vestin chrámek.

Vatikánská muzea
Vatikánská muzea patří k vůbec nejvýznamnějším muzejním sbírkám na světě. Jsou umístěna ve velkém komplexu budov, který tvoří bývalé paláce renesančních papežů. Dlouhá nádvoří a spojovací galerie projektoval architekt Bramante.
Je tu především nepřeberné množství starověkých nálezů. Egyptská sbírka sestává z artefaktů, které získali římští císaři, i z mnoha předmětů dovezených v 19. a 20. století – sochy, sarkofágy, mumie, Kniha mrtvých. Etruské muzeum v sobě zahrnuje veliké množství etruských i jiných předřímských nálezů, například pohřební vůz, bronzový trůn a zlatý poklad z hrobky v Cerveteri. Muzeum Pio Clementino je rozsáhlou sbírkou řeckého a římského umění, ačkoliv některé řecké sochy jsou pouze římskými kopiemi (např. Apollón Belvederský). Nacházejí se tu také skvělé římské mozaiky z Caracallových lázní a jedna z Otricolliho lázní v Umbrii. Muzeum křesťanských nápisů představuje významnou sbírku raně křesťanského a středověkého umění, především sochy, reliéfy a texty z prvních kostelů a katakomb (např. socha Krista – Dobrého pastýře). Další exponáty jsou uloženy v lapidáriu, které však není veřejnosti přístupné.
Obrazárna (Pinacoteca) představuje menší, ale přesto významnou sbírku obrazů od pozdně středověkých, jako např. Giottův Stefaneschiho triptych, přes renesanční, jako např. Belliniho Pieta, Leonardův nedokončený Svatý Jeroným, díla Rafaela, Caravaggia či Tiziana, až po 19. století. Do Galerie tapisérií náleží sbírka krásných vlámských gobelínů, tkaných podle Rubensových návrhů, Galerie map je ozdobena freskami z 16. století s výjevy z různých míst ovládaných Římem. Vatikánská knihovna představuje velmi důležitou sbírku středověkých písemností, ale také relikviářů, textilií, ikon a emailů. K muzeu náleží také sbírka moderního sakrálního umění.
V palácích se nacházejí krásně zdobené místnosti, především čtyři Rafaelovy komnaty, původně soukromé komnaty papeže Julia II. z let 1508-1525: Konstantinova síň, Heliodorova síň, Síň podpisu a Síň požáru Borga. Každá obsahuje čtyři malby – některé ovšem vytvořili teprve Rafaelovi žáci. Nachází se tu například známá Athénská škola nebo Setkání Attily s papežem Lvem Velikým. Další krásné malby se nacházejí v Rafaelově lodžii, ta ale nebývá běžně přístupná. Komnaty Borgiů, které obýval Juliův předchůdce Rodrigo Borgia, papež Alexandr VI., vyzdobili v letech 1492-5 freskami Pinturichio a jeho žáci. Na stěnách jsou vedle jiných postav vypodobněni papež, jeho syn Cesare Borgia i půvabná Lukrécie Borgiová coby svatá Kateřina. Síň zvířat zdobí obrazy a mozaiky zvířat a ptáků.
Vrchol prohlídky Vatikánských muzeí představuje návštěva Sixtinské kaple. Palácová kaple vznikla už v letech 1477-83 za pontifikátu papeže Sixta a byla postupně v průběhu dalších desetiletí zdobena různými umělci – boční stěny pokrývají malby Perugina, Rosseliho, Boticelliho, Signorelliho a Ghirlandaia, v letech 1508-1512 vytvořil Michelangelo rozsáhlou stropní fresku s výjevy ze Starého zákona, doplněnou postavami proroků, Sibyl, biblických postav Kristových předků a nahých jinochů, a konečně z let 1534-41 pochází ohromující freska Michelangelova Posledního soudu na čelní stěně.

Poznámky

Slavnost Infiorata di Genzano
Infiorata je název italských slavností květin, které se pořádají u příležitosti svátku Božího těla (pohyblivý svátek závisející na velikonočním cyklu, který připadá střídavě na konec května nebo první polovinu června). V ulicích se vytvářejí barevné koberce z květinových plátků, lístků, tyčinek i semínek, které tvoří různé ornamenty i celé velké a propracované obrazy. Přes tyto koberce potom obyčejně přechází procesí. Velmi oblíbený je tento svátek v okolí Říma, především v oblasti Castelli Romani i ve vzdálenější Bolseně či Cervaru, ale probíhá i na jiných místech (Spello v Umbrii, Pitigliano v Toskánsku, Pievepelago a Fiumalbo v okolí Modeny, Spotorno v Ligurii, Dasa v Kalábrii, San Pier Niceto na Sicílii). V okolí Říma jsou infioraty doloženy již v 16. století a velký ohlas budily v následujícím století, kdy se na jejich organizaci podílel i slavný sochař a architekt Bernini, pověřený přípravou barokních slavností v tehdejším Papežském státě. Jedna z nejproslulejších infiorat se pořádá v městě Genzano di Roma.

Římské památky - Koloseum a Forum Romanum
Koloseum, nejvýznamnější amfiteátr říše římské, vznikl v roce 72 našeho letopočtu, za vlády císaře Vespasiana. Vzniklo na místě Neronova paláce a jméno má zřejmě odvozené od veliké pozlacené Neronovy sochy – kolosu, která stávala u paláce. Obrovská aréna pojala až 55 000 diváků. Je protkaná vnitřními chodbami, pod podlahou se nacházely výtahy a klece pro zvířata. Vedly se tu zápasy gladiátorů - původně vojáků, později vycvičených otroků a také zajatců a odsouzených zločinců, často také lidí se šelmami a konečně i různých divokých zvířat mezi sebou. Koloseum bývalo zastřešeno obrovskou plachtou, která chránila diváky před sluncem.
Forum Romanum představovalo centrum starověkého Říma. Původně tu byly chaoticky nakupeny různé obchody a mezi nimi chrámy, v 2. století však bylo přestavěno a vznikla tu řada veřejných budov. Valná část památek se zachovala do dneška, byť jen jako ruiny. Střed tvořila posvátná cesta Via Sacra, po níž chodívala procesí k Jovovu chrámu na Kapitolu. Nachází se tu Aemiliova bazilika – torzo budovy, kde se scházívali obchodníci a výběrčí, novodobá replika budovy Curie, vyzdobená dvěma Traianovými reliéfy, protější Juliova bazilika, v níž zasedal soud, několik sloupů ze Saturnova chrámu, který stával vedle řečnické tribuny a byl dějištěm prosincových slavností - saturnálií, zachovalý oblouk Septimia Severa z roku 203 a konečně trojice sloupů z chrámu Kastora a Polydeuka, přestavený v roce 6 n. l. V další části fóra zaujme ruina kruhového chrámku bohyně Vesty a sousedícího domu kněžek vestálek s nádvořím, na němž jsou vystaveny zbytky soch. Naproti zaujmou dva kostely vystavěné na místě římských chrámů – San Lorenzo s pozůstatkem chrámu Antonina a Faustiny a kostel sv. Kosmy a Damiána nad někdejším Romulovým chrámem. Ze sousední Maxentiovy, nebo též Konstantinovy baziliky z počátku 4. století. se zachovala pouze trojice oblouků, přesto pro renesanční architekty představovala ideální vzor dokonalé architektury. Další vítězný oblouk nechal v roce 81 n.l. zbudovat císař Domicián, přesto je známý jako Titův oblouk (vznikl na památku dobytí Jeruzaléma Vespasianem a Titem). Závěr fóra tvoří dnes kostel Santa Francesca Romana, k němuž přiléhají trosky Venušina chrámu z roku 135.
Kapitol
Mezi sedmi římskými pahorky měl Kapitol odedávna výsadní postavení. Měl tu chrám nejvyšší bůh Jupiter a na prostranství před chrámem směřovala nejvýznamnější náboženská a politická shromáždění. Nad srázem se ovšem nachází i neblaze proslulá Tarpejská skála, odkud se shazovali zrádci. Starověký caput mundi – hlava světa – si podržel význam i ve středověku, od 12. století tu zasedal senát a vznikl tu honosný kostel Santa Maria in Aracoeli, vystavěný na místě chrámu nejvyšší bohyně Junony. V 16. století dal Kapitolu nový vzhled Michelangelo Buonarotti, projektoval schodiště Cordonata a ústřední náměstí Campidoglio s hvězdou, obklopené výstavnými paláci. Uprostřed je nyní umístěna replika jezdecké sochy Marka Aurelia. V 19. století pak přibyl monumentální památník Viktora Emanuela II., který se však příliš nezapadá a dočkal se nelichotivých přízvisek jako svatební dort nebo psací stroj. Pod ním se rozkládá náměstí Piazza Venezia, kde je především velký Benátský palác se zajímavým muzeem s raně renesančními obrazy, plastikami, zbraněmi a užitným uměním, a překrásně zdobený chrám sv. Marka se zlacenými mozaikami, který vznikl už ve 4. století a v 16. století byl věnován Benátčanům.
Na římské časy upomíná zřícenina Jovova chrámu, která je nyní poněkud stranou, a potom tzv. římská insula, pozůstatek římského nájemního domu ze 2. století, která se nachází vedle Aracoelského schodiště. V renesančních palácích Palazzo Nuovo a Palazzo dei Conservatori sídlí významná muzea s římskými obrazy, ale i významnými malířskými díly z období renesance a baroka.
Palatin
Rovněž Palatin patřil k významným místům starověkého Říma a je jedním z nejstarších osídlených míst ve městě. Pozdější staletí ho narozdíl od Kapitolu míjela skoro bez povšimnutí a dnes je tu možné v zeleném parku obdivovat pozůstatky mnoha římských památek.
Středobod tvoří zříceniny rozlehlého císařského paláce Domus Augustana, vystavěného v 1. století pro císaře Domiciána. Jeho součástí byl také sousední Domus Flavia, využívaný především k reprezentačním účelům. Tady zaujme především osmiboká fontána na nádvoří. K palácovému komplexu patřilo také stadium, kde se pořádaly závody. V jeho sousedství, na samém okraji vrchu, vznikl později palác Septimia Severa a také Severovy lázně. O něco dál stojí starší Liviin dům, v němž bydlel císař Oktaviánus Augustus a jeho žena Livie – celkem slušně zachovalý, se zajímavými freskami. Za ním lze vidět i jedny z nejstarších památek v Římě – tzv. Romulovy chýše, zbytky osady z 9. století př. n.l. Několik sloupů upomíná na další památku, chrám bohyně- velké matky Kybelé. Císař Nero nechal na Palatin zavést podzemní chodbu, tzv. Kryptoportikus.
Na místě Tiberiova paláce nechal v 16. století kardinál Alessandro Farnese vybudovat půvabné Farneské zahrady s letohrádkem; stavbu řídil Jacopo Vignola.
Uprostřed památek na Palatinu, v ruinách bývalého kláštera, vzniklo Palatinské muzeum s římskými artefakty.