Split a Diokleciánův palácVybudován na přelomu 3. a 4. stol. římským císařem Diokleciánem jako jeho sídlo po abdikaci v r. 305. Dioklecián pocházel ze sousedních Salon (Salonae, dnešní Solin), hlavního města římské provincie Dalmácie. Tam se narodil jako syn propuštěného ilyrského otroka. Palác vybudován jako přepychové reprezentační sídlo obrovských rozměrů a zároveň jako opevněný vojenský tábor; mísí se v něm antické prvky s východními. Město Split se od začátku rozvíjelo nejprve uvnitř hradeb opuštěného paláce, upravovaného a přestavovaného podle potřeby usedlíků. Ještě dnes žijí uvnitř jeho hradeb téměř tři tisíce lidí.
KomižaObec a přístav na západním pobřeží ostrova Vis. Leží v široké zátoce (Zaljev Komiža), pod nejvyšším vrchem ostrova Hum (587 m), který ji chrání před větry. Komiža je největší město na ostrově (má 2500 obyvatel), živé střediskem zemědělství (především se pěstuje vinná réva, ovoce a zelenina, roste zde i rohovník obecný), rybolovu a zpracování ryb a v poslední době se rozvíjí i cestovní ruch. Jsou zde četné rybí restaurace.
Město má starou rybářskou tradici, ve zdejším přístavu mohou kotvit i větší lodě. V obci samé je nejpozoruhodnější renesanční mariánský kostel Gospa Gusarica (Panna Marie "Pirátka" - podle toho, že piráti,- gusari několikrát uloupili v minulosti zdejší vzácný mariánský obraz, ale ten se vždy zázračně zase vrátil). Kostel ze 16.-17.stol je zajímavý jak architektonický, tak i vybavením interiéru. Mj. jsou tu nejstarší varhany v Dalmácii (ze 17.stol.). Kostel stojí v těsné blízkosti moře na severozápadním okraji města. Přístavu dominuje pevnost (kaštel) z konce 16. stol., ve které je instalováno rybářské muzeum. Zdejší mořeplavba má velmi starou tradici. Proslulý je zdejší typ rybářské lodě zv. falkuša, devítimetrové plachetnice s 5 vesly, s níž se rybáři mohli vydat i na otevřené moře. Předposlední falkušu je možno vidět jako exponát v muzeu. Na náměstíčku Škor stojí třípatrový palác rodiny Zankiů (původně Zanchiů), místně zvaný Zankota pocházející z 1. poloviny 18. stol. Zankiové patřili k významným bohatým rodinám v Komiže; patřila jim mj. většina pozemků na ostrově Sveti Andrija - Svetac.
V zátoce Komiža jsou krásné oblázkové pláže (Gospa Gusarica, Nova Pošta, Velo Žalo). Pláž Gusarica byla vyznamenána tzv. Modrou vlajkou.
Biševo Malý ostrov (rozloha 5,8 km2) vzdálený od městečka Komiža na ostrovu Visu 5 nám. mil. jihozápadním směrem, od mysu Stupišće na jihozápadě Visu 2 nám. mil. Je kopcovitý, uprostřed ostrova je nevelké úrodné pole, kde se pěstuje vinná réva a olivovníky. Severní část místy pokrývá borový porost. Ve stejnojmenné osadě žije nastálo jen 14 obyvatel a několik dalších v domcích rozesetých na pobřeží ostrova. Obyvatelé jsou zemědělci a rybáři. Na ostrově jse nachází 14 jeskyň, z nichž je nejznámější proslulá Modrá jeskyně (Modra špilja či spilja). Ta je přístupná úzkou a nízkou skalní branou, ale jen za klidného moře. Světlo proniká do jeskyně skalním otvorem pod vodou a lomem paprsků vzniká nádherná hra barev od stříbřitě modrošedé po zelenomodrou. Intenzitou světelného záření může Biševská jeskyně soutěžit s proslulou Modrou jeskyní na
Capri. Optimální světelné podmínky jsou dopoledne mezi 10. a 12. hodinou. V přístavu v zátoce Mezuporat (na východním pobřeží ostrova) turisté přesedají do menších člunů, kterými pak absolvují návštěvu jeskyně. Do jeskyně se platí vstupné, ale to bývá většinou zahrnuto v ceně výletu. Možnost potápění. Často se též navštěvuje tzv. Medvidina špilja či spilja. Své jméno dostala nikoli podle medvědů, ale podle tuleňů středomořských (též bývají označováni jako lachtani středomořští - latinsky Monachus albiventer), chorvatsky morska medvjedica). Ti tady po staletí žili v dost vysokém počtu, ale dnes se tu již nevyskytují - patří mezi téměř vyhynulé obyvatele vod Středozemního moře. Jeskyně je přístupná z moře poměrně velkým otvorem, ale prostor uvnitř jeskyně 160 m dlouhé se postupně zmenšuje. Úzký a nízký konec jeskyně ústí na malou pláž. Tady prý kdysi rádi pobývali i tuleni, když tu ještě žili. Medvědí jeskyně slouží dnes rybářům i rekreantům jako úkryt před nepohodou.
Ravnik Z přístaviště v zátoce Rukavac se jezdí ostrůvek Ravnik, který leží proti zátoce Rukavac při jihovýchodním pobřeží ostrova Vis. Na jižním pobřeží ostrůvku se navštěvuje pozoruhodná jeskyně, která vznikla abrazní činností moře. Bývá nazývána Zelena spilja (Zelená jeskyně). Tento mimořádně zajímavý a bizarní geomorfologický jev představuje učebnicovou ukázku jeskyně abrazního původu, tedy jeskyně, která vznikla působením mořských vln narážejících na vápencové skály ostrůvku. Zvláštností jsou dva vchody do jeskyně, obrovské otvory do nitra ostrova, jen pár metrů od sebe vzdálené. Jeskyně je tak velká, že za druhé světové války mohla poskytovat úkryt menším válečným lodím. Lom světla, na rozdíl od Modré jeskyně na ostrově Biševo pronikající do jeskyně, ji zbarvuje do zelených odstínů. Pro krásné koupání se navštěvuje sousední pustý ostrůvek Budikovac. Nejpozoruhodnější na ostrově je další zátoka - Stiniva. Jako mimořádný přírodní výtvor je chráněna. Vznikla zřícením stropu velké jeskyně. Je charakteristická úzkým vstupem do své závěrečné části, širokým jen přibližně 7 m. Po stranách je zátoka uzavřena 35 m vysokými skalami, nad nimi pokračuje borový porost.