Putování a relaxace v Julských Alpách (A89-19)

Zajímavosti

Juské Alpy a národní park Triglav
Julské Alpy patří k místům, které odedávna přitahovaly turisty a poměrně brzy se začalo pomýšlet na ochranu zdejší přírody - první úvahy o zřízení národního území se objevily už roku 1908. V roce 1924 pak vznikl "chráněný přírodní park" v Údolí triglavských jezer. Území později získalo status národního parku a konečně roku 1981 se jeho součástí stala i hora Triglav. Nyní zahrnuje převážnou část Julských Alp a skládá se ze tří odlišných částí: oblast Bohinj - překrásné Bohinjské jezero a jeho okolí se zajímavými vesnicemi, oblast Sáva Dolinka s několika ledovcovými údolími a oblast Soča na západě.
V národním parku Triglav se zachovala velmi rozmanitá fauna a flóra - ze zvířat zde žije kromě populárního kamzíka a uměle vysazených svišťů a kozorožců medvěd hnědý a orel zlatý. Mezi rostlinami najdeme vzácné endemitní druhy jako je juliánský divoký mák a Zoisovy zvonky, pojmenované po významném slovinském botanikovi. Na mnoha místech se vyskytují informační tabule o zdejší jedinečné přírodě.
Díky tomu, že je rekreační oblast Bohinjského jezera součástí národního parku, nejsou břehy jezera zohyzděny rekreační zástavbou a zachovávají si tak velmi malebný ráz. Přesto zde turisté v žádném případě nemají nouzi o zábavu a sportovní vyžití. Za návštěvu stojí také nepočetné vesnice v okolí se zajímavou venkovskou architekturou. Břehy jezera představují dobrou základnu k vycházkám a výletům - k vodopádu Savica, rokli řeky Mostnica a vodopády, k hoře Vogel, odkud lze vyrazit na hřebenovou túru, nebo dál na celodenní túru do proslulého Údolí triglavských jezer. Ples je sedm a jedno krásnější než druhé - např. nejteplejší a nejníž položené Černé jezero, Velké jezero a nejvýše položené Jezero pod Vršačem (ve výšce 2 000 metrů). Podle pověstí zde žije bájný kamzík Zlatorog se zlatými rohy.
Gastronomie Slovinska
Slovinská kuchyně je ovlivněna kuchyněmi sousedních zemí. Mezi místní specialitu patří pršut (sušená šunka, vhodná zvlášť k vínu a sýru), žlikrofi (knedlíčky plněné směsí brambor, nasekaných škvarků, cibule a majoránky), ze sladkých moučníků gibanica (z listového těsta s trojitou vrstvou prokládané mákem, ořechy, jablky a tvarohem), potica (bábovka s různými náplněmi) nebo krofi (koblihy).
Výtečná bílá i červená vína, nejvyhlášenější vinařská oblast Vipava. Ochutnejte viljamovku, alkohol pálený z místních hrušek nebo známý borůvkový likér..

Poznámky

Bohinjské jezero
Bohinjské jezero je největší jezero ve Slovinsku, když nepočítáme nestálé Cerknišské jezero. Leží v nadmořské výšce 525 m. Má rozlohu 3,18 km², je 4,35 km dlouhé a 1,25 km široké a pobřeží má délku 10,9 km, přítok se jmenuje Sava Bohinjka.. Dosahuje maximální hloubky 45 m. V létě dosahuje teplota vody v jezeře až 22°C, v zimě jezero často zamrzá. Žijí zde desítky druhů vodních řas a několik druhů ryb a měkkýšů. Tolik říkají geografická čísla.
Turisté bývají nadšeni z jeho kouzla, průzračná voda, koldokola bíle hory, po jezeře výletní lodě, kolem celého jezera stezka (na 4h), na které narazíte na řadu vzácných rostlin. V těsné blízkosti jezer Bohinj vede lanovka na horu Vogel (jedna z nejkrásnějších v Julských Alpách), ze které je vidět hladina jezera jako zrcadlo modrého nebe, vodopád Savica (jeden z nejkrásnějších ve Slovinsku, kouzelná vesnice Ribčev Laz s kostelíkem sv. Jana Křitele a nedaleký kostelík Ducha svatého a kaňon a soutěska Mostnica (jedna z nejhezčích ).
Jezero je napájeno říčkou Savicí se stejnojmenným vodopádem. V létě dosahuje teplota vody v jezeře až 22°C, v zimě jezero často zamrzá. Žijí zde desítky druhů vodních řas a několik druhů ryb a měkkýšů.
Celá oblast Bohinjského jezera je významnou turistickou a rekreační oblastí. V jezeře se můžete koupat nebo se na něm projet v kanoi či na šlapadle, které je možné si u jezera půjčit. Přepravu také zajišťuje pravidelná lodní doprava sestávající ze dvou lodí, Bohinj a Zlatorog. Oblast je vhodným výchozím bodem pro vysokohorskou turistiku po okolních vrcholech Julských Alp.
Škocjanské jeskyně
Podzemní systém jeskyň a propastí v pohoří Kras je pro svou jedinečnost zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Škocjanské jeskyně jsou dlouhé 5 800 m a vznikly na ponorné řece zvané prostě Reka, která pramení pod horou Sněžník, u vesnice Škocjan se propadá do podzemí, nakrátko se vynořuje a opět mizí, a konečně se po 34 kilometrech znovu vynořuje na pobřeží. Před tím, než se ponoří, teče soutěskou dlouhou 4 km, u Škocjanu protéká Malou dolinou (propastí) s přírodním mostem a Velkou dolinou (165 m hlubokou). Pak soutěska náhle končí skalní stěnou a řeka mizí nadlouho v podzemí. I pod vsí Škocjan je dutina, šachtová jeskyně Okroglica. Jeskynní systém tvoří vlastně podzemní kaňon, který se na několika místech rozšiřuje ve větší jeskyně, rozdíl mezi jeho nejníže a nejvýše položenou částí je 205 m. Nejrozlehlejší podzemní prostorou je Martelova dvorana, 308 m dlouhá, v průměru 89 m široká a 106 m vysoká. V jeskyních a okolí byly objeveny artefakty ze střední a mladší doby kamenné, doby bronzové a pozdější nálezy antické i středověké.
Lze absolvovat klasickou prohlídku z údolí Globočak přes krásnou krápníkovou Tichou jeskyni do Velké doliny, kde se po Cerkvenickém můstku předchází podzemní kaňon, anebo prohlídku rozšířenou ještě o další okruh obohacený o jeskyně pod Škocjanem, Malou dolinu a cestu do podzemí přírodním vchodem podél Reky, kolem ponoru, kde se řeka v úzkém korytě vytváří vodopád.Tato trasa končí opět ve Velké dolině a u Tomišovy jeskyně, známé díky archeologickým nálezům. Část trasy absolvujete s průvodcem, část můžete jít i sami. Návštěvu jeskyň lze obohatit ještě turistikou po naučné stezce vedoucí nad zemí kolem obou dolin a vesnice - i krajina je tu totiž velmi krásná, s četnými charakteristickými krasovými jevy a bohatou flórou i faunou.