Belgie, umění, památky UNESCO, gastronomické zážitky či květinový koberec 2020 (A97-20)

Japonská zahrada v Hasseltu
Belgické vlámské městečko Hasselt v sobě ukrývá mimořádnou atrakci – japonskou zahradu (Japanse tuin), která je největší svého druhu v Evropě (2,5 hektarů). Vznikla ve spolupráci s partnerským japonským městem Itami. Je to skutečně kousek Japonska v Evropě, kde se lze seznámit nejen s vlastním japonským zahradnickým uměním, ale i dalšími zajímavostmi z japonské kultury. Má tři části – vlastní japonskou zahradu, potom park, který tvoří přechod mezi západním a orientálním zahradním stylem a půvabnou třešňovou zahradu. Ta je vytvořena ve stylu Saku-teiki - japonských čajových zahrad 18. století. Nachází se v ní obřadní dům a čajový pavilón, kde se lze seznámit s čajovými obřady. Jednou do měsíce je možné se tu přiučit umění Ikebana – aranžování květin, na podzim se tu konají i slavnosti chryzantém.

Belgické galerie umění
Tzv. vlámské malířství 15.-17. století se stalo samo o sobě pojmem. Celá řada slavných tvůrců pocházela z Belgie nebo zde působila, jako např. bratři van Eyckové, rodina Brueghelů, Rubens či van Dyck. V belgických galeriích lze vidět i další cenná díla evropského malířství.
Královské obrazárny v Bruselu, které tvoří dohromady čtyři muzea, patří k významným evropským galeriím. V muzeu starého umění je vystavena řada obrazů vlámských a holandských mistrů od 15. do 20. století – např. oplakávání Krista od Rogiera van der Weyden, Vesnická svatba P. Brueghela ml., sbírka Rubensových děl, mytologické obrazy J. Jordaense, ale také díla italských, francouzských a španělským malířů, kolekce impresionistických a postimpresionistických děl a velká sbírka sochařství 18. a 19. století. Dále je tu muzeum umění přelomu 19. a 20. století a muzeum moderního umění, kde se lze setkat s pracemi belgických surrealistů. Samostatné muzeum má velká sbírka děl Reného Magritta.
Další významná galerie je Královské muzeum malířství v Antverpách, kde jsou vystaveny obrazy „antverpského tria“ Rubense (Klanění tří králů), van Dycka a Jordaense, ale také holandských mistrů 17. století a řada obrazů z 19. i 20. století vč. van Gogha, fauvisty Ríka Wouterse a Magritta. Antverpy jsou městem Petra Paula Rubense a jeho obrazy jsou i v katedrále. Milovníci umění by si neměli nechat ujít Rubenshuis, kde žil tento velký malíř po 30 let – je zde jeho ateliér, galerie, v níž vystavoval obrazy i přijímal významné hosty, ale také zařízená jídelna, ložnice a rodinný obývací pokoj a umělecky vyvedené zahrady.
Především středověkým a renesančním tvůrcům je věnováno Groeninge Museum v Bruggách – např. sbírka obrazů van Eycků, Hieronyma Bosche, oltář Viléma Moreela od H. Memlinga, nechybí však ani surrealisté Paul Delvaux a René Magritte. V Bruggách je navíc v chrámu panny Marie umístěna Michelangelova socha Madonny.
V Gentu nelze vynechat prohlídku katedrály se světoznámým Gentským oltářem – středověkým polyptychem 12 deskových obrazů s ústředním motivem Klanění Božímu beránkovi, který zhotovili bratři van Eyckové. V muzeu malířství lze vidět další velkou sbírku vlámského malířství s obrazy H. Bosche, Rubense, van Dycka a Jordaense. Muzeum současného umění (Stedeljik Museum voor Actuelle Kunst – SMAK) naproti tomu patří k významným a dynamickým evropským galeriím moderního umění

Květinový koberec v Bruselu
Každý druhý rok v létě se historické hlavní náměstí Bruselu (Grand Place, Grote Markt) na několik dní pokryje barevným, půvabným a velmi propracovaným kobercem z květů. Tato tradice sahá do roku 1971, navázala však už na starší pouliční květinové výtvory v různých belgických městech.
Bruselský květinový koberec se plánuje až rok dopředu a sestává z různých vzorů, v nichž se objevují např. znaky belgických měst či motivy připomínající významné historické či současné události. Mívá rozměry 77x24 m a tvoří ho dohromady skoro milión různobarevných květů begonií. Tyto květiny byly zvoleny jako „výrobní materiál“ s ohledem na svou trvanlivost, odolnost vůči dešti i prudkému slunečnímu svitu, díky své barevné rozmanitosti – a také proto, že se v Belgii hojně pěstují, zejména v okolí Gentu, a představují i významný vývozní artikl. Na práci se podílí na 120 dobrovolníků. Přístup na náměstí je volný a zdarma. Zájemcům ale doporučujeme si pro lepší výhled a možnosti fotografování zamluvit vstupenku na radnici.

Belgické pralinky
Kdo by neznal vynikající belgické pralinky. Existují základní 2 způsoby jejich výroby. První z nich je za pomocí speciálních forem, kde se nejprve nalije tekutá čokoláda, která tvoří vnější obal, forma se musí nechat okapat, aby vrstvička byla tenká a uschnout. Pak se špachtlí naplní otvory ve formičkách náplní a nechá se vše vychladnout. Pak už jen stačí přelít čokoládou, která tvoří podstavec nebo slepit dvě poloviny pralinek dohromady.
Druhým způsobem je náplň vytvarována do tvaru bonbónu a pak se jen nechá obalit čokoládou v čokoládovém vodopádu (někdy se říká v čokoládové fontáně) a nechá se uschnout. Pokud se použije vodopád různé barvy čokolády, např. bílá a mléčná, může být výsledný bonbón i více barevný.

Belgická krajka a vlámské tapisérie
Výroba krajek má v oblasti Flander – Belgie i severní Francie – dlouhou a slavnou tradici. Rozvoj krajkářského umění nastal nejprve v renesanci, kdy přišly do módy oděvy se zdobnými límci a manžetami – jak pro ženy, tak pro muže, krajkové čepce i kapesníčky. Po původním rozmachu velmi náročné krajky šité se dostaly do popředí právě paličkované krajky z Flander (ale také např. italského Benátska). Obzvlášť jemné a propracované byly zejména krajky z Bruselu a Brugg. Císař Karel V. nařídil v 1. polovině 16. století, že se paličkováním budou povinně zabývat dívky v klášterech a bekyně. Největší rozkvět paličkované krajky nastal v 18. století, strohý klasicismus a empír znamenal ústup ze slávy. V éře biedermeieru a druhého rokoka krajkářství znovu ožilo, ačkoliv už sloužilo jen k výzdobě dámských oděvů a doplňků a také k dekoraci bytového zařízení. Časem byla ruční výroba nahrazena strojovou, v Bruselu se však do dneška paličkování věnuje mnoho žen.
Návštěva Muzea krajek v Bruselu je rozhodně zážitkem!
Dalším významným výrobním odvětvím oblasti Belgie a severní Francie je tkaní tapisérií. Již od 12. století se výrobě nástěnných koberců věnovala velká flanderská města Tournai, Brusel, Mechelen a francouzský Arras. V dalších stoletích se zdejší výrobky stávaly stále propracovanějšími a luxusnějšími, k vlně se přidávalo zlato a stříbro, na tkaninách se objevovaly složitě propracované mytologické a historické náměty. To si vyžadovalo spolupráci s malíři a např. Rubens zhotovoval předlohy i pro celé gobelínové cykly. Významným tvůrcem tapisérií byl např. Bernard van Orley, který tvořil v první polovině 16. století a vyhotovil např. gobelín Bitva u Pavie. r. 1525. Tehdy už byli vlámští tkalci proslulí po celé Evropě. Ve Francii založili manufakturu Gobelins, která pracovala pro královské Versailles a posléze počátkem 18. století zastínila i úspěch vlámských dílen. I dneska se vyrábějí v Belgii tapisérie s moderními nebo historizujícím vzory, např. v Tournai a Mechelen.

Čůrající chlapeček (Manneken Pis) je soška stojící kousek od hlavního náměstí Bruselu Grand Place opředená spoustou příběhů a prodávaná jako suvenýr ve všech možných velikostech a provedeních. Původní bronzová socha sem byla umístěna již v roce 1619, kdy zde zdobila kašnu, kam si místní obyvatelé chodili pro vodu. Ale jedna z legend říká, že sošku sem nechal postavit otec, který zde na tomto místě našel svého ztraceného syna. Sošku se pokusili několikrát ukrást a španělskému guvernérovi se zdála nahá soška necudná, a tak ji daroval první obleček, a to byl začátek tradice, kdy jak státní návštěvy, tak i slavné osoby darovaly této sošce oblečky často připomínající národní kroje země. Sbírka nyní čítá přes 650 a nechybí zde ani Elvisův oblek. Část sbírky můžete vidět v Musée de la Ville na náměstí Grand Place.