Milán (
Milano) je druhé zvětší město
Itálie a je rovněž jakýmsi neoficiálním hlavním městem italského bohatého severu. Nachází se v kraji
Lombardie, v úrodné nížině, na řekách Lambro, Olona a Seveso a má 1,3 miliónu obyvatel, spolu s aglomeracemi však až 4 milióny.
Milánem prochází významné železnice a dálnice a jsou tu hned dvě mezinárodní letiště. Sídlí zde řada významných firem a bank, konají se tu veletrhy Fiera
Milano. V současnosti se tu nachází 12 vysokých škol. Město je považováno za středisko elegance, luxusu, módy a díky věhlasné
operní scéně La Scala také kultury.
Milán představoval už odedávna významné středisko obchodu. Už v pátém století zde sídlily keltské kmeny Předalpské Galie. Od nich zřejmě také pochází latinské jméno města Mediolanum, což prý znamená přibližně město uprostřed roviny. Poté tu vzniklo římské město a od časů císaře Diokleciána tu sídlilo několik vládců římské říše (v letech 293-402). V roce 313 tu byl vydán slavný
Edikt milánský císaře Konstatnina, který povoloval v římské říši křesťanství, a žil zde charismatický biskup Ambrož, později svatořečený. Po pádu
Říma bylo město několikrát vypleněno a stalo se součástí nejprve říše Ostrogótů a poté Langobardů, kteří však dávali přednost nedaleké Monze a také Pavii. Od nich pochází název
Lombardie. Poté se stal
Milán součástí říše franckých Karlovců a jejich následovníků.
Ve 12. století se
Milán stal mocnou městskou komunitou, která se postavila do čela severoitalských měst, bojujících proti cisařům Svaté říše římské. U nás je známé především vítězné obléhání
Milána císařem Fridrichem Barbarossou, při němž se vyznamenaly české oddíly Vladislava II. Jen několik let po tomto vítězství se však kolem
Milána sešikovala
Lombardská liga, která v následujícím desetiletí císaře drtivě porazila v bitvě u Legnana. Brzy nato se ve městě zmocnil na tři století vlády rod
Viscontiů a město se stalo hlavním městem vévodství. Po Viscontiech nastoupili
Sforzové. Dvůr
Lodovika Sforzy patřil k významným centrům italské renesance, dlouho zde pobýval
Leonardo da Vinci, který mimo jiné portrétoval vévodkyni Beatrici d´Este, vytvořil zde slavný obraz
Dáma s hranostajem, navrhl pomník vévody Lodovica a pro klášter Santa Maria delle Grazie vytvořil slavnou fresku
Poslední večeře.
V 16. století se Milánska nejdřív načas zmocnili Francouzi a poté přešel pod nadvládu
Habsburků, nejprve španělských, později rakouských. Jim zůstala
Lombardie (s výjimkou napoleonského intermezza) až do roku 1859. V 18. století zde několikrát vystupoval W.A.Mozart a vytvořil pro zdejší divadlo tři opery. V 19. století je zase město spojeno s tvorbou Giuseppe Verdiho, který se narodil a žil v blízkém okolí
Milána. Po bitvě u Solferina se
Milán začlenil do italského království. V roce 1919 tu Mussolini založil fašistickou stranu a odtud také v roce 1922 vedl pochod na
Řím. Shodou okolností byl v okolí
Milána také zajat a popraven. V poválečné době počet obyvatel výrazně stoupl díky přistěhovalectvím z menších obcí. Současný
Milán patří k nejbohatším a nejrozvinutějším italským městům a má nejdelší podzemní dráhu.
A co je k Miláně k vidění? Především nádherný, mohutný
dóm ze 12. století, významná
galerie Pinacoteca di Brera s obrazy od renesančních a barokních až po moderní (Piero della Francesca, Mantegna, Raffael, Tintoretto, Veronese, Caravaggio, Modigliani) a původně středověký
hrad Castello Sforzesco s rozsáhlými sbírkami umění, archeologických nálezů, mincí, užitného umění a starožitností. Nelze vynechat
nákupní pasáž Galleria Vittorio Emanuele s prosklenou střechou, kde sídlí nejen početné obchody, ale také různé kavárničky. Dále je v Miláně elegantní románská
bazilika sv. Ambrože a kostel San Lorenzo Maggiore, vystavený nad římským amfiteátrem, několik dalších obrazáren a muzeí (Museo Poldi-Pezzoli, moderní Civico Museo dell´Arte Contemporanea a Pinacoteca Ambrosiana). Davy turistů se objednávají předem na prohlídku
Leonardovy Poslední večeře v klášteře
Santa Maria delle Grazie a na operní představení v proslulém
Teatro alla Scala.