Jízda králů ve Vlčnově a UNESCO 2021 (910-21)

Slavnost Jízda králů na Slovácku a na Hané patří k tradicím, které byly zapsány na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Je stará nejméně 200 let, má však pravděpodobně mnohem hlubší kořeny - je patrná souvislosti s jarními a letními rituály žehnání polím a proseb za dobrou úrodu, jako byly staré slovanské "křižácké jízdy", které se dodnes udržely v Horní Lužici, anebo jízdy po osení v německy mluvících zemích. Do druhé světové války se konala o letnicích (svatodušních svátcích) téměř v každé vesnici v kraji, v současnosti se udržuje ve Vlčnově, a kromě toho také v Kunovicích, Hluku, Skoronicích u Kyjova, na Hané např. v Dolnoplazích a Chropyni. Nejproslulejší je ale vlčnovská jízda, kterou proslavila i malba Jožky Úprky. Její datum se ve 2. polovině ustálilo na poslední květnové neděli (do té doby nebylo fixní, protože letnice jsou pohyblivé svátky závisející na velikonočním cyklu).
Jízdu tvoří královská družina na koních. Je zde král, chlapec oblečený jako dívka ve velice zdobném vlčnovjanském kroji a s bílou růží v ústech, což má symbolizovat mlčenlivost a nevinnost. Doprovází ho družina legrútů, mladíků kolem osmnácti let - v odvedeneckém věku, všichni na koních velmi bohatě vyzdobených barevnými pentlemi. Králova koně zdobí tradičně chlapcova matka a v průvodu ho vede otec, zatímco král sedí s rukama v bok, po obou stranách jedou dva legrúti s tasenými šavlemi. Celý průvod objíždí vesnice a družiníci pronášejí stále různé vtipné průpovídky týkající se vesnice, sousedů i různých diváků a vybírají dary a příspěvky od diváků Jedná se v zásadě o velmi zvláštní iniciační obřad, při kterém jsou chlapci uvedeni mezi dospělé občany. Samotný král je ale obvykle mladší, nejčastěji ve věku 10-12 let. Průvod doprovázejí lidové kapely, v současnosti nejsou výjimkou ani hosté ze zahraničí.

Muzeum lidových pálenic ve Vlčnově
Stodola, která je součástí památkově chráněného areálu vlčnovského statku čp. 65 se stala sídlem unikátního muzea lidového pálení alkoholu na jižní Moravě a západním Slovensku. Vzniklo z iniciativy Jiřího Severina a Ivo Frolce ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Inspiraci poskytla úspěšná výstava Moravského zemského muzea v Brně, která byla asi první významnou akcí zabývající se tímto tématem. tehdy byly však použity pouze zapůjčené exponáty, které byly po skončení navráceny majitelům. Vytvořit trvalou sbírku bylo velice obtížné, neboť domácí pálení alkoholu je nelegální činnost, do roku 2009 byla dokonce klasifikovaná jako trestná. Dvojice badatelů nakonec ve spolupráci s místními úřady a policií získala do sbírky různé pálenice či jejich součásti, které byly lidem úředně zabaveny. V současnosti je v muzeu k vidění na tři desítky takových přístrojů, většinou podomácku vyrobených, a dalších potřeb související s domácím pálením. Expozici doplňuje bohatá textová, publicistická a fotografická dokumentace. Sbírka bude nadále rozšiřovaná a muzeum pořádá také různé kulturní akce, aby byl důvod se sem stále vracet.