Před císařským párem se předvádějí debutantky nejvyšší aristokratické společnosti. Mezi krásnými mladými dámami se objevuje i Eleonora z Lichtenštejna (1812–1873), které je sotva 18 let. V doprovodu své matky Leopoldiny (1788–1846), rozené Esterházy, kráčí hrdě a je jasné, že její urozenost je jen stupínek pod císařskou rodinou. V davu kolem trůnu se nachází Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888). „Ta je půvabná,“ pomyslí si. Okamžitě se do mladé šlechtičny zamiluje. Sám je na prahu třicítky a široké příbuzenstvo ho již tlačí k brzkému sňatku. Do doby, než potkal Eleonoru, o ženitbě neuvažoval. Dívka je však pro něj ideální volbou – jednak se sám bezhlavě zamiloval, a naštěstí do správné ženy na své společenské úrovni…
Řeší počestnost
Na rozdíl od svého bratra Felixe (1800–1852), který pro lásku neváhal přestupovat společenské konvence, a tak musel řešit i početí levobočka, je Jan Adolf střízlivým a velice zodpovědným reprezentantem svého stavu. Je mu jasné, že to bude právě on, kdo ponese dále slávu a bohatství rodiny Schwarzenbergů. Proto je nutné, aby vše kolem jeho sňatku proběhlo naprosto v rámci společenských pravidel. Navíc je také dobré vědět, v jakém je Eleonora zdravotním stavu a jestli bude schopná porodit a vychovat děti, stejně jako se ujmout jedné z nejvýznamnějších rolí ve společnosti a být kněžnou Schwarzenberkovou… Pro zjištění důležitých informací Jan Adolf zvolí prostředníka, jímž se stává přítel obou rodin, mladý kníže Auersperg. „Buďte mi nápomocen,“ obrací se na něj Schwarzenberg s prosbou. Mezi ním, Eleonořinou matkou a Auerspergem se vzápětí rozproudí zajímavá korespondence. Kromě otázek na možnost samotného uzavření sňatku se v ní třeba objevuje i řešení Eleonořiny počestnosti.
Nakupují šperky
Zdá se, že svatbě nestojí nic v cestě. Eleonory se nikdo na názor neptá, ale jako poslušná dcera vyplní přání své rodiny a se sňatkem souhlasí. Byť se nelze opřít o mnoho pramenů, zdá se, že nakonec v princi Schwarzenbergovi nalezne zalíbení a jejich společný život bude spokojený a láskyplný… Než propuknou slavnosti, musejí se ale obě rodiny dohodnout na svatební smlouvě. Ta je velice důležitá. Počítá se s tím, že manželství nemusí být šťastné, a pro tento případ musí být kněžna zabezpečena tak, aby měla jistou volnost i v manželství. Jedná se o platby ze strany ženicha v podobě pravidelné renty i jednorázových darů. Další součástí Eleonořina majetku mají být šperky, které se zavázali koupit jak Jan Adolf, tak jeho otec Josef (1769–1833). Od tchána dostane briliantový diadém o váze 214 karátů (jeho dnešní cena by mohla dosáhnout až 9 000 000 korun). Diamantový náhrdelník pro Eleonoru kupuje Jan Adolf jako tzv. jitřní dar. Novomanžel ho předá své choti ráno po svatební noci v případě, že vše proběhne, jak má, tedy na důkaz, že manželství bylo naplněno. „Ještě natisknout pozvánky a svatební oznámení,“ mne si spokojeně ruce kníže.
Nachystané paláce
Začíná se slavit! Od počátku roku 1830 se schwarzenberské paláce ve Vídni připravují na vrcholnou událost. Svatba je naplánována na 23. května. Do té doby je třeba všechny prostory nachystat a vyzdobit pro příliv příbuzných a svatebních hostů. Hlavním dějištěm událostí bude palác na Novém trhu ve Vídni, který dnes již bohužel nestojí. V letním paláci Schwarzenbergů, jenž se nachází v těsném sousedství komplexu Belvederu, se budou konat další slavnosti.
Generálka obřadu
Vše je připraveno, široké příbuzenstvo se sjíždí do Vídně a slavnost roku může vypuknout. V předvečer svatby se manželský pár schází s knězem, který je připravuje na manželství, a v úzkém kruhu rodiny v kostele sv. Michaela nedaleko Hofburgu. Zde také proběhne generálka na obřad a potvrzení zásnubního slibu. V den slavnosti se od rána střídají na náměstí před kostelem kočáry, které vykládají panstvo v nádherných róbách. Jako poslední přijíždí nevěsta a v šatech s vlečkou prochází špalírem k oltáři, kde již čeká její snoubenec. Slavnostní mši a svatbu celebruje samotný vídeňský arcibiskup Leopold Maximilián Firmian (1766–1831).
Čím obdarovat boháče?
Po skončení obřadu se dlouhý průvod v čele s novomanžely vydává v kočárech do paláce na Novém trhu. Tam je připraveno pohoštění a předávají se svatební dary. Pro představu, co bylo vhodným prezentem pro tak urozený pár ke svatbě, lze udat následující: Sada příborů s erbem a monogramem, od každého druhu příboru po 60 kusech, stříbrem vyšívané závěsy, stolní svícny, slavnostní prostírání, zdobené zvonkové táhlo, vyšívané přehozy a mnoho dalšího… Mimo věcné dary se připisují i nejrůznější částky na účet novomanželů, které se stanou základem jejich společného jmění. Po přípitku a večeři následuje poslední zlatý hřeb dne, jímž je velkolepý ohňostroj, který se odpaluje z průčelí městského paláce. Před budovu vychází několik hostů a zároveň se sem sbíhají vídeňští obyvatelé v očekávání neobvyklého zážitku.
Měsíc oslav
Slaví se i v následujících dnech. Ve vídeňských palácích se konají různé recepce, plesy a setkání. Středobodem se nyní stává letní palác Schwarzenbergů, kde se díky hezkému počasí pořádají i venkovní slavnosti. Na vodních plochách jsou instalovány lodičky, aby se panstvo mohlo projet po hladině. V různých zákoutích paláce i zahrad stojí větší či menší kapely a hrají hostům k tanci i pro radost. Konají se různá představení a opulentní hostiny. Vídeňské oslavy se nakonec protáhnou na zhruba měsíc.
Triumfální cesta
První společná cesta poté zavede mladý pár do Čech, aby se představil na hlavních rodových panstvích. Samozřejmě ze všeho nejdřív novomanželé zamíří do Českého Krumlova. „Vítejte!“ V srpnu 1830 je zde před branami čekají městští zástupci a špalír obyvatel vede až na druhé nádvoří zámku, kde je připravena přehlídka granátnické gardy. Následuje týden slavností, kdy se představují rozmanité divadelní společnosti na několika scénách a konají se nejrůznější holdy. Další cesta Eleonory a Jana Adolfa vede do Třeboně. Na páru je, aby všude po jižních Čechách dal najevo, že právě oni dva jsou budoucností rodiny Schwarzenbergů. Posledním cílem cesty jsou Libějovice na Strakonicku, kam se manželé dostávají až začátkem října a stráví zde několik dní v klidném prostředí. Pak již zase spěchají do Vídně, aby se zúčastnili plesové sezony a představení u dvora…
Michal Jirman
Vydáno v časopise History revue číslo 3 březen 2020