Postupně na jeho svazích (tvořených velmi úrodnou půdou na zvětralé lávě vznikala lidská sídla a tak když se po delší nečinnosti probudil 24. srpna roku 79 n.l. opět k životu, zasypaly mohutná mračna žhavých plynů a sopečného popela římská města Pompeje, Herkulaneum a Stabiae a pohřbila je pod několikametrovou vrstvou vyvrženin i s obyvateli. Současně se posunula i linie pobřeží o několik kilometrů dále do moře. Celý jev popsal římský spisovatel a přírodovědec Plinius mladší. Další výbuchy následovaly například roku 472, 1139, 1306, 1631, 1861 či 1872. Při výbuchu roku 1906 se vrchol sopky dokonce ohromnou explozí snížil o 160 metrů. Mimořádně silná byla erupce roku 1932, kdy proudy žhavé lávy tekly až do moře a v okolí zahynulo přes 40.00 lidí. Poslední velký výbuch v roce 1944 někteří odborníci spojují se silným americkým leteckým bombardováním Neapole. Sopečný popel tehdy padal až v Albánii. Vegetaci na svazích sopky tvoří porosty borovic a dubů cesmínovitých, na severní vlhčí straně kaldery i javorů, kaštanovníků a bříz. Čerstvé vrstvy lávy nejprve osídlují porosty lišejníků, zvláště šedé porosty pevnokmínku vesuvského, které dávají povrchu stříbrný nádech, zvláště za úplňkových nocí. Dále na svazích rostou porosty kručinky a hojný je výskyt orchidejí (vstavače). Z plazů se vyskytuje ještěrka zelená, noční gekon turecký a užovka štíhlovka žlutozelená. Z památek patří k nutnosti navštívit vykopávky v Pompejích. V sezóně se zde ale každoročně vystřídá až 1,5 milionu návštěvníků. Vlastní výstup na vrchol sopky není příliš náročný (asi 1,5 km pěšky po udržované cestě), ale ve vzduchu většinou neustále poletuje jemný sopečný popel, který dráždí oči.
Nabídku zájezdů cestovní kanceláře GEOPS do Itálie najdete na www.italie.geops.cz.
Přehled zájezdů zaměřených obecně na národní parky či zahrady na www.geops.cz/zajezdy/narodni-parky-a-zahrady.