Náš největší národní park (690 km2) leží při hranicích s Rakouskem a Německem a chrání převážnou část pohoří Šumava. Podloží tvoří krystalinikum moldanubika (svory, ruly a žuly) prvohorního a prahorního stáří. Z německé strany navazuje národní park Bavorský les. Podnebí je vlhké, poměrně drsné. Asi 80% plochy parku ještě před pár lety pokrýval les. Dnes bohužel na velkých plochách centrální Šumavy stojí jen suché pahýly nebo pařezy, mezi nimi však postupně vzniká nový les.
Stále však stojí rozsáhlé porosty podmáčených smrčin a bukové lesy. Rozlehlá rašeliniště (slatě) s jezírky a porosty kleče se rozkládají na náhorních planinách, údolní vrchoviště s borovicí rašelinnou v údolích. Porost zde tvoří bříza trpasličí, borůvka, šicha, klikva, kyhanka sivolistá a další. Poměrně rozsáhlé jsou i podmáčené a květnaté louky s hořcem šumavským a panonským, prhou arnikou či kamzičníkem rakouským. Jako perly na náhrdelníku se v lesích třpytí pět šumavských ledovcových jezer – Plešné, Černé, Čertovo, Laka a Prášilské. Překrásné jsou i toulky podél říčky Vydry, která se dere pod Antýglem korytem posetým obřími žulovými balvany, z nichž některé mají typické evorzní obří hrnce, nad řečištěm jsou mohutná skaliska a na svazích kamenná moře. Z Vydry od soutoku s Křemelnou vzniká Otava a teče dál do šumavského podhůří. Stejně tak na Šumavě pramení královna českých řek Vltava a právě zde si voda zpívá nádherné tóny symfonické básně Bedřicha Smetany.