Nejmenší černohorský národní park (56 km2) leží na severovýchodě země a zahrnuje střední část pohoří Bjelasica ohraničenou řekami Tara a Lim. Chráněn je už od roku 1878. Podloží je tvořeno vápenci, ale také břidlicemi, jílovci a pískovci. Nejvyšší vrcholy dosahují výšky přes 2.000 metrů (nejvyšší vrchol Crna glava 2.139 m). Je to typicky horská krajina se strmými stěnami, ledovcovými jezery, lesy a subalpinskými loukami. Na rozdíl od ostatních národních parků Černé hory je zdejší území bohaté na vodní zdroje.
Zvláště hezky působí ledovcová jezera utopená sytě zeleni okolních lesů. Největší je Biogradsko jezero o ploše 23 ha a hloubce až 12 metrů. Zvlášť zajímavé a cenné jsou zdejší lesy, jen minimálně zasažené lidskou činností. Bukové lesy v okolí Biogradskeho jezera představují třetí největší pralesový komplex v Evropě (po Bělověžském pralese a pralese Peručica v Bosně). Při horní hranici lesa se štíhlé buky mění v porosty zakrslých stromů, které nahrazují kosodřevinu. Horské louky jsou v létě využívány k pasení dobytka. Díky teplotní inverzi rostou v horských údolích jedlobučiny a smrčiny, které obvykle jinde leží až nad bukovými lesy. Některé jedle dorůstají až 60 metrů výšky a stáří až 500 let, smrky mohou mít obvod kmene až 6 metrů. Hojné jsou zdejší endemity. Ze zvířat zde žije medvěd, jelen i srnec, prase divoké, krtek slepý či slepý macarát jeskyní. Hojní jsou i hadi, většinou však nejedovatí (užovka stromová či hladká). Z památek v okolí stojí za návštěvu středověký klášter Morača.
Nabídku zájezdů cestovní kanceláře GEOPS zaměřených na národní parky či zahrady najdete na www.geops.cz/zajezdy/narodni-parky-a-zahrady.