Kraj
Emilia-Romagna náleží do severní
Itálie a především jeho severozápadní část, tedy Emilia, ztělesňuje spolu s
Lombardií pověstný bohatý italský Sever. Rozkládá se tu úrodná Pádská nížina, odedávna se tu dařilo jak obilí a dalším plodinám, zelenině a ovoci, tak i chovu dobytka. Ve středověku tu vzniklo několik knížectví, jejichž dvory se předstihovaly v nádheře a v podpoře umělců. Proto je Emilia-Romagna přitažlivá jak pro turisty se zájmem o architekturu a umění, tak pro gurmány. A díky firmě Ferrari, která je pevně spjatá s Modenou a okolím, také pro automobilisty.
Turisté míří zejména do místního velkoměsta Boloně a do Ravenny, pokladnice pozdně římského a byzantského umění. Nejsou to však zdaleka jediná místa, která stojí za návštěvu…
Ferrara je velmi pěkné město, které bylo rovněž jako celek zapsáno na seznam UNESCO. Hlavní slávu mu přinesl další panovnický rod – knížata d´Este, z jejichž řad pocházela i mantovská kněžna Isabella. Vládli tu od konce 13. století do 16. století a sídlili na mohutném hradě Castello d´Este, který si zvenku zachoval ráz středověké pevnosti. K členům tohoto rodu patřil i Alfonso I. d´Este, který měl za ženu známou Lucrezii Borgii (mimochodem zde byla velmi ctěna a rozhodně neměla pověst nemravné ani kruté ženy). Právě za vlády tohoto páru se stal ferrarský dvůr významným centrem kultury a umění. Největším skvostem města je však krásný románsko-gotický dóm svatého Jiří s bělorůžovou fasádou.
Mantova náleží vlastně ještě do Lombardie, leží ale vhodně při cestě a představuje tedy naši první zastávku. Leží u trojice hrazených jezer a ze severu se do ní vjíždí branou v mohutných hradbách, které tvoří součást Vévodského paláce. Její historické jádro je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Hlavní památky představují renesanční chrám Sant´Andrea, dílo Leon Battisty Albertiho, románský chrám San Lorenzo z 11. století, dóm s klasicistním průčelím, divadlo Teatro Bibiena z 18. století a konečně Vévodský palác.
Palác mantovských vévodů z rodu Gonzaga tvoří rozlehlý komplex budov s původním hradem sv. Jiří a přistavěnými renesančními křídly, nádvořími a atrii se zahradami. Hlavním lákadlem jsou tu dvě Komnaty snoubenců, vyzdobené vynikajícími freskami s historickými výjevy od Andrei Mantegni. Tento umělec působil koncem 15. století u dvora kněžny Isabelly d´Este, velké podporovatelky umění. I Leonardo da Vinci namaloval pro Isabellu dva obrazy.
Na kraji města se nachází další palác, Palazzo Te. Dal si ho postavit vévoda Frederik II., Isabellin syn, pro své soukromé rozkoše s milenkou. Interiéry jsou vyzdobeny malbami Giulia da Romano s převážně mytologickými výjevy; nepřekvapí, že tu najdeme poněkud lascivní náměty, nejpůsobivější je však Sál obrů.
Mantova je nám známá také jako dějiště Verdiho opery Rigoletto. Přestože libreto vzniklo úpravou francouzského námětu, postava mantovského vévody by mohla odpovídat chlípnému a rozmařilému Vicenzovi z Gonzagy, který žil v 1. polovině 17. století.
Jiný příslušník rodu Gonzaga, kníže Vespasiano, vládl v 16. století malému území kolem městečka Sabbioneta. Jeho ctižádost a plány byly však daleko větší než jeho území. Rozhodl si v Sabbionetě vybudovat ideální město podle antických proporcí. Sabbioneta je proto vystavená na pravidelném půdorysu a obehnaná hvězdicovitými hradbami, nacházejí se tu dva vévodské paláce, dvě akademie a divadlo Teatro All´Antica. Renesanční městečko je stejně jako Mantova zapsáno na seznam UNESCO.
Jižněji ležící Modena je město vystavěné z červených cihel a s domy v pastelových teplých odstínech žluté, růžové a červené. Náležela rodu d´Este a po ztrátě Ferrary se stala hlavním městem jejich vévodství, což připomíná rozlehlý cihlový palác. Klenotem města je nádherný románský dóm z 11.-13. století, zařazený na seznam UNESCO. Západní průčelí dómu je zdobeno působivými reliéfy sochaře Willigelma.
Město je spjaté rovněž s automobily – sídlí zde firmy Ferrari a Maserati. Dům Enza Ferrariho na okraji města, nyní muzeum, je doplněný originální žlutou moderní budovou, kterou projektoval český architekt Jan Kaplický (je to jeho poslední dílo).
Milovníky hudby může zajímat, že je Modena rodištěm dvou vynikajících operních zpěváků, Luciana Pavarottiho a Mirelly Freniové.
Modena přispěla svou troškou i do italské gastronomie – vyrábí se zde populární šumivé víno Lambrusco, ale hlavně vinný ocet balsamico. Tato vysoce ceněná italská lahůdka se ve své koncentrované, málo kyselé podobě blíží spíš sirupu. Původně vznikla omylem, ze zkvašeného vína pro vévodskou tabuli, časem ale zastínila všechna regionální vína.
Nedaleko odtud, v Maranellu, vzniklo velkolepé muzeum Ferrari. Zatímco modenský Dům Ferrrari připomíná zakladatele firmy, zde se nachází moderní továrny na výrobu těchto aut. V muzeu najdeme jak historické, tak moderní modely závodních vozů a síň slávy zasvěcenou světovému šampionátu Formule 1. Je možné si prohlédnout i areál továrny a testovací dráhu.
Bologna je v současnosti hlavním a také největším městem celé provincie. Velký význam mělo už od antické doby. Název získalo podle keltského kmene Bójů (téhož, který osídlil českou kotlinu). Nicméně její jádro je především středověké, vystavěné z načervenalých cihel. Vévodí mu palác podesty, veliká Neptunova kašna a dvě šikmé věže upomínající na moc a pýcho boloňských měšťanů. Z četných kostelů zaujme především románský San Giacomo Maggiore a San Domenico a gotický San Petronio, dále je tu románské opatství Santo Stefano, založené už v 5. století, a také historická univerzitní budova. Univerzita v Bologni patřila k nejstarším a také nejvýznamnějším v Evropě, zejména zdejší studium medicíny bylo proslulé.
Bologna je rovněž gastronomickým centrem a ochutnat zdejší kuchyni, bohatou především na maso a těstoviny na různý způsob, je zážitkem.
Parma představuje další významné kulturní centrum. V minulosti kolem ní vzniklo rovněž samostatné vévodství a jeho vládkyní se stala také Napoleonova druhá žena Marie Luisa Habsburská po manželově pádu. Působili zde významní pozdně renesanční malíři Correggio a Parmigianino. Jejich obrazy lze vidět spolu s díly dalších mistrů (Bronzino, Fra Angelico, El Greco) v galerii umístěné v původním vévodském paláci Palazzo Pilotta a také v parmských chrámech. Hlavní památku představuje dóm v lombardsko-románském slohu a samostatně stojící baptisterium. Jeho interiéry jsou vyzdobeny překrásnými freskami. Za návštěvu stojí také další chrámy. Divadlo Teatro Reggio představuje jednu z předních italských operních scén.
Parma a okolí je také rájem gurmánů. V Parmě lze ochutnat a nakoupit zdejší vynikající tvrdý sýr parmezán – Parmiggiano Reggiano. Další lahůdkou je sušená parmská šunka, která zraje v Parmských vršcích jižně od města, v obci Langhirano. Její chuť (stejně jako chuť parmezánu) činí specifickou právě místní ovzduší s větry vanoucími od moře. Kromě toho bývají vepříci vykrmováni syrovátkou z parmezánu. V Parmských vrších a údolí řeky Taro se sbírají vynikající hříbky a také černé lanýže. To vše tvoří přísady do chutných jídel místních restaurací. Méně známo je, že v okolí Parmy vznikají i vína, a některá z nich dosti kvalitní.
Na výpravě za parmskou šunkou se dostaneme do krajiny už dosti odlišné od Pádské nížiny - z roviny se náhle zvedají dlouhé hřebeny, místy porostlé lesy. Ozdobou některých vrchů jsou hrady a starobylá města s hradbami. Jednu z nich představuje městečko Castell´Arquato s pevností Viscontiů, románskou bazilikou a Prétorským palácem ze 13. století. Už z dálky je také vidět mohutný hrad Torrechiara.
Už Římané se zajímali o teplé slané prameny u městečka Salsomaggiore. Po staletí se tu získávala sůl. Až císařovna Marie Luisa se však zasloužila o to, aby to vznikly lázně, které byly svého času velmi oblíbené. Svědčí o tom i výstavná centrální budova z 20. let, pozoruhodně ornamentálně zdobená ve stylu art deco. V současnosti má Salsomaggiore Terme poněkud melancholický nádech zašlé slávy, jeho lázeňské parky jsou však dodnes krásné a koupání v termálních bazénech jistě přijde vhod jako osvěžení na zájezdě plném různorodých zážitků.
Směrem k moři, k ústí řeky Pád, se rozkládá oblast Romagna. Oproti vlastní Emilii je trochu skromnější, chudší, zato má mořské pobřeží. Přestože samotná delta Pádu není příliš vábným místem (je to nicméně nesmírně cenná biosférická rezervace), jižněji se nachází pás příjemných a vyhledávaných pláží. Mezi běžnými letovisky zaujme Rimini, které je původním sídlem dalšího rodu, Malatestů. Upomíná na ně především poněkud bizarní renesanční chrám Tempio Malatestiano, dílo L. B. Albertiho.
Hlavní turistickou atrakcí je zde však město Ravenna. Jeho největší sláva pochází z pozdní římské doby a následujících staletí, která jsou v Evropě jinak vnímána spíš jako „doba temna“. Ravenna se stala sídlem posledních římských císařů, po nich tu sídlili gótští králové a byzantští místodržící. Ve městě je k vidění celá řada skvostů z 5. -7. století, zejména chrám San Vitale s nádhernými mozaikami, na nichž je vypodobněn byzantský císař Justinián a jeho choť Theodora. Hned u něj se nachází skvostně zdobené mauzoleum římské císařovny Gally Placidie. Také další památky jsou zdobeny pestrými mozaikami, za návštěvu stojí i muzeum s řadou římských exponátů. Centrum Ravenny si vysloužilo právem zápis na seznam UNESCO – zdejší památky jsou opravdu jedinečné.
Autor článku: Mgr. Blanka Mauleová