Jižní Štýrsko náleží k regionům, které byly donedávna turisty spíš opomíjeny, ale nyní se stávají stále oblíbenějšími. Nenajdeme tu sice ani alpské hřebeny ani velká jezera, zato je tu ale plno jiných lákadel, která mohou být stejně zajímavá.
Především je zde zemské hlavní město Graz, česky Štýrský Hradec. Název je skutečně slovanského původu, jako mnohá další místa v kraji. Štýrský Hradec je druhé největší rakouské město, sídlo univerzity, a je zajímavé jak svou historií a památkami, tak moderní architekturou. V historickém centru s pěknou radnicí se nachází několik barokních kostelů a řada výstavných renesančních a barokních domů a paláců, které svědčí o významu a bohatství města. Renesanční budova Landeshaus s krásným arkádovým nádvořím bývala sídlem zemského sněmu a připomíná moc a sebevědomí štýrských zemských stavů v 16. století. Později je ovšem pokořil panovník, který nakonec za dramatičtějších okolností vnutil svou vůli i stavům českým – arcivévoda Ferdinand, nám známý jako císař Ferdinand II. Po otci zdědil vládu nad Štýrskem a Korutany a ve Štýrském Hradci nechal vybudovat pro své rodiče i pro sebe honosné barokní mauzoleum. Nachází se v kapli hned vedle mohutné katedrály. Naproti je další památka na Habsburky – zámek, někdejší panovnické sídlo. Nejzajímavější je tu ovšem původní středověké točité schodiště, po kterém lze vystoupat nahoru.
Na nábřeží u řeky Mur lze obdivovat originální budovu galerie moderního umění - Kunsthaus, zvanou též Přátelský mimozemšťan. Dílo architektů P. Crooka a C. Fouriera ze skla a kovu se zvláštním oblým a vybouleným tvarem a s hrbolky nahoře má symbolizovat živoucí hmotu. Nedaleko odtud najdeme další moderní památku – most přes řeku Mur s ostrovem (Murinsel) z kovové mříže, skla a jemného síťoví uprostřed.
Dominantu města tvoří vrch Schlossberg s Hodinovou věží. Do napoleonských válek tu stávala pevnost, natolik silná, že odradila i turecké nájezdníky. Nyní se zachovala jen tato věž, na kopci ale vznikly velice hezké zahrady a shora je vyhlídka na celé město. Nahoru lze vyjet výtahem či pozemní lanovkou, vystoupat po schodech anebo jít tunelem přímo ve skále.
Dalšími architektonickými zajímavostmi v jižním Štýrsku jsou rázovité, nápadité budovy projektované Friedensreichem Hundertwasserem. Dálniční restaurace u Bad Fischau rázem přeruší šedou nudu na silnici - nese všechny znaky jeho nezaměnitelného stylu – jasné barvy, křivky místo rovným linií, ozdobné keramické obklady a dlaždice, pestré sloupy s ozdobami připomínajícími navlečené korálky. A barevné a nápadité jsou i interiéry. V obci Bärnbach lze obdivovat pestrý kostel svaté Barbory se zlatou makovicí, napohled připomínající barokní chrámy, ale s fasádou rozčleněnou různými barevnými dekoracemi a mozaikami a s věží pomalovanou symboly; okolo něj byla vytvořena poutní cesta s branami všech náboženství. Připomínají se tu tak nejen hlavní světová vyznání, ale i náboženské systémy starých Řeků či Mayů a Aztéků a nechybí ani brána ateistů a agnostiků. A konečně jsou v jižním Štýrsku i fantastické termální lázně Bad Blumau.
Jiný nápaditý moderní kostel vznikl v obci Thal. Zachoval si částečně původní klasický ráz, je však doplněný rázovitou zelenou přístavbou a interiér září malbami ve zvláštních duhových barvách ve stylu fantastického realismu – na chvíli se ocitneme ve světě snů…
Cesta na jih od Štýrského Hradce je především výletem za vínem. Vinice tu zakládali již staří Římané a překážku nepředstavuje ani poměrně vysoká nadmořská výška – v obci Kitzeck im Sausal najdeme nejvýše položené vinice v Rakousku. Cesta do této vesnice působí skutečně málem jako výjezd do hor, až na vrchol hřebene, který se zvedá velmi prudce vzhůru z nížiny kolem hlavní silnice. Ocitneme se ve velmi malebném světě – na vrcholu kopce jsou posazené přívětivé bílé a žluté domky a barokní kaplička, všude kolem řádky vinné révy a výhled do daleka na krásnou zvlněnou krajinu. Zdá se, jako bychom se ocitli někde daleko na jihu – však se také téhle oblasti říká štýrské Toskánsko. Vládne tu velmi mírné klima a je to nejslunečnější část Rakouska. Na podzim mnoho vinařských statků a usedlostí, umístěných na okolních svazích, láká turisty k příjemnému posezení u místních vín. Daří se tu především bílým vínům z odrůd sauvignon, riesling, chardonnay (které tu ovšem najdeme pod názvem morillon), rulandské bílé či muškát. A o vinařských tradicích se lze poučit v muzeu vína v Kitzecku, které je i jakýmsi malým skanzenem – ukazuje se tu původně zařízená vesnická jizba a kuchyně s otevřeným ohništěm.
U vinic lze často vidět klapotec – veliký dřevěný větrník, který má svým monotónním otáčením a klapáním zahánět ptáky. Nedaleko odtud, na vrchu Demmerkogel, se nachází vůbec největší takový větrník. Právě tady víno dozrává v nadmořské výšce větší než 600 m.n.m.
Cestou na východ se krajina trochu mění. Objevují se různé kuželovité vrchy, strmá skaliska a ostré hřebeny, jejichž tvar naznačuje, že jsou pozůstatky sopečné činnosti. Vína jsou tu pěstována na lávovém podloží, což jim dodává charakteristickou chuť. A se sopečnou činností souvisí další jev – termální prameny. Jihovýchodnímu Štýrsku se přezdívá Lázeňský kraj. Mimořádný zážitek představuje návštěva lázní a hotelu Rogner Therme v Bad Blumau. Rozsáhlý lázeňský areál projektoval Hundertwasser a uplatnil zde tak nejen svůj rázovitý vkus, ale také své představy o zdravém a ekologickém způsobu života. Lázně jsou zasazeny do zeleného lesoparku, kterým vede naučná stezka s informacemi o symbolice keltského stromového kalendáře a všechny budovy, veliké i malé, jako by vyrůstaly ze země a mají střechu porostlou travou - celé městečko v přírodě. Interiéry rozsáhlých lázeňských budov představují pastvu pro oko – každá místnost má svůj nápaditý půvab barev, linií a tvarů, vnitřní bazén se coby laguna vlní mezi sloupy, i chodby se neustále klikatí a zatáčejí, sprchy jsou obloženy pestrou mozaikou, z venkovních lagun je vidět na různobarevné domy kolem, až oči přecházejí. Večer se přidává stylové nasvícení včetně světel pod vodou – a také koše s hořícím dřevem, které mají podle Hundertwasserova přání přispívat k dojmům charakteristickou vůní dýmu. Pak nezbývá než se položit na hladinu laguny s velmi teplým vřídlovým pramenem Vulkania a v klidu, daleko od všeho spěchu a shonu, prožívat atmosféru houstnoucího soumraku, v němž tu a tam září ohníčky a vzduch je prosycen parami a vůní dřevěných uhlíků.
Vedle kultivované přírody viničných vrchů lze ve Štýrsku poznat i divokou nezkrocenou přírodu. Medvědí soutěska u městečka Mixnitz se může směle měřit velikostí i krásou se známými stržemi v Salcburských Alpách, mnozí ji dokonce považují za nejkrásnější v zemi. Mohutné vápencové a dolomitové skály ční až do výšky 300 metrů a mezi nimi si prudce razí cestu Mixnitzský potok v nesčetných peřejích a vodopádech.
Kdo chce Štýrsko dobře poznat, neměl by si nechat ujít návštěvu skanzenu Stübing. Je to největší rakouské muzeum v přírodě – jsou tu charakteristická venkovská stavení ze všech spolkových zemí a také z Jižního Tyrolska, území, které leží již za hranicemi s Itálií. Největší pozornost je ovšem věnovaná právě Štýrsku, a tak tu najdeme hned několik celků tvořících modely vesnic z různých částí Štýrska. Statky a menší hospodářství, chlévy a stodoly, sýpky, vinné lisy – a štýrský klapotec, seníky, mlýny, provaznická dílna, pila, vesnická škola… Kolem chalup jsou zahrádky, sem tam i políčka a louky s pasoucím se dobytkem, aby byl dojem úplný.
Ideální je vybrat si pro návštěvu den podzimních slavností, tzv. Erlebnistag. Tehdy se skanzen zaplní „obyvateli,“ kteří předvádějí tradiční řemesla, vyhrávají tu lidové kapely, na mnoha místech lze ochutnat a nakoupit místní speciality a třeba i přiložit ruku k dílu a vyzkoušet si selské práce. Anebo se přidat do kola, tancovat a zpívat s ostatními - vždyť už je úroda pod střechou a je čas se radovat a užívat si.
Autor článku: Mgr. Blanka Mauleová