Valencijský region hraničí na severu s Katalánií, na západě s Aragonem a Kastilií-La Manchou, na jihu s Murcií, na východě tvoří přirozenou hranici dlouhou 485 km Středozemní moře. Hornaté vnitrozemí dosahuje výšek kolem 1 500 m (nejvyšší hora Penyagolosa 1813 m), je vyprahlé a dost opuštěné. Daří se tu především olivám a mandloním, které jsou velmi odolné a nepotřebují k životu tolik vody. Pěstuje se i vinná réva, hlavně kolem Utielu a Requeny v provincii Valencie a v oblasti Alicante. Mezi horami a mořem se rozkládá proslulá valencijská "huerta" - úzký a díky zavlažovacímu systému, který tu zavedli Římané a zdokonalili Mauři, velmi úrodný pobřežní pás s rozlehlými citrusovými plantážemi a poli osázenými rýží a zeleninou.
Na pobřeží je jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmů cestovní ruch. Přispívají k tomu vynikající přírodní a klimatické podmínky. Statistiky uvádějí 80% slunečných dnů, prší tu nejvíce na podzim. O zimě, a to jen v té nejsevernější části pobřeží s názvem Costa Azahar (Pobřeží pomerančovníkového květu) v provincii Castellón, se dá hovořit snad jen v lednu a únoru, v té jižnější části s názvem Costa de València a zvláště pak Costa Blanca (Bílé pobřeží) trvá zima sotva dva týdny. Chladněji je pouze v horách, kde ve výškách nad 1 500 metrů někdy i sněží.
Ve Valencijském regionu však nejsou jen pláže. K návštěvě láká i 12 přírodních rezervací. Pobřežní hory a kopce jsou protkány turistickými stezkami, na své si přijdou i cyklisté. Na každém kroku tu narazíte na svědky minulosti. Z období paleolitu pocházejí vzácné skalní kresby, Iberové tu zakládají svá hradiště a zanechávají mimo jiné proslulou Dámu z Elche, obchodují tu Féničané. Kartaginci v čele s Hannibalem zničili Sagunt, Římané oblast romanizovali a v roce 138 př.n.l. založili dnešní hlavní město Valencii. Maury (muslimové), kteří sem přišli v roce 714, připomíná zavlažovací systém, pěstování rýže a pomerančů, trosky hradů a pevností, názvy mnoha obcí, úzké a křivolaké uličky a zvláštní záliba ve sladkostech. Cida, který v roce 1094 dobývá Valencii, tu pro jeho krutost příliš rádi neměli. Po jeho smrti v roce 1099 zde opět vládnou muslimové, které porazil a definitivně získal pro Aragonskou korunu král Jaime I. Aragonský. V roce 1238 zakládá království valencijské, o dva roky později vydává tzv. Furs de València - zvláštní výsady, jímž se toto království řídilo celých pět století.
V 15. a 16. století patří Valencie k nejvýznamnějším centrům ve Středomoří a kultura a umění (gotika a renesance) zažívá svůj zlatý věk. Hovoří se valencijsky. V roce 1609 jsou vyhnáni Moriskové (pokřtěni Mauři), což se neblaze odrazilo na hospodářském rozvoji. V umění se proslavili malíři Ribera a Ribalta a sochař Salzillo. Baroko zde dosahuje svého vrcholu. V roce 1707 jsou zrušeny Furs de València jako důsledek války o dědictví španělské, v níž se Valencijci postavili na stranu rakouské větve Habsburků proti vítězným Bourbonům. Je zakázáno používat valencijštinu.
19. století je charakterizováno vznikem obrozeneckého hnutí La Renaixença, podpořeného nebývalým hospodářským rozvojem souvisejícím s vývozem citrusových plodů, rýže a vína. Valencijština se vrací do veřejného života. V roce 1936 vypukla španělská občanská válka, v březnu 1939 se vzdává poslední bašta republikánů Alicante a Franco se stává hlavou státu (do roku 1975). V roce 1982 získává Valencijský region autonomní statut.
Murcie leží na jihovýchodě
Španělska. Pobřeží dlouhému 250 km se říká
Costa Cálida (Horké pobřeží), zvláštností je mělké
Mar Menor (Menší moře), které je odděleno od Středozemního moře úzkým pruhem pevniny v délce 22 km zvaném La Manga. Pro vysoký obsah soli a jodu má koupání v Mar Menor léčivé účinky. Vnitrozemí je hornaté.
Murcie byla osídlena iberskými kmeny, které čile obchodovaly s Féničany i Řeky. Kartaginci zde založili svou první kolonii na poloostrově
Cartago Nova. Začátkem 8. století byla dobyta muslimy, kteří toto území ztratili v roce 1266. Z architektonických slohů se tu nejlépe uplatnil sloh barokní.
Nenechte si ujít
Valencia/València
Historické centrum, muzea moderního umění, keramiky a tzv. Město umění a věd (moderní architektonický komplex s planetárním kinem a interaktivním muzeem věd, oceanáriem a palácem umění.
Costa Azahar a okolí
Pobřeží s letovisky Alcossèbre, Oropesa del Mar, Peñíscola (hrad), Benicàssim; Vall d’Uixó (krápníkové jeskyně s podzemní řekou); rokle Valltorta se skalními malbami); Morella (středověké město s hradem a chrámem Santa María); Vilafamés (muzeum vína a muzeum moderního umění).
Costa de València a okolí
Letoviska Cullera, Oliva, Gandía (chrám Santa María, vévodský palác); Sagunto/Sagunt (židovská čtvrt, hrad); Requena (historické centrum, historicko-umělecké muzeum, jehož součástí je muzeum vína), La Albufera (sladkovodní laguna a přírodní rezervace, vodní ptactvo); Játiva/Xátiva (rodné město papežů Kalixta III. a Alexandra IV. z rodu Borgiů se zajímavým historickým centrem a rozlehlým hradem).
Costa Blanca a okolí
Města a letoviska Dénia (hrad), Calpe/Calp (přírodní rezervace Peñón d’Ifach, arabská čtvrt), Altea (staré město nad mořem, galerie, umělecké trhy), Benidorm (španělské Miami, akvapark, tématický zábavní park Terra Mítica); Guadalest a další vesničky arabského původu ve vnitrozemí; Alicante/Alacant (nákupní centrum, hrad), Elche/Elx (největší palmový háj v Evropě, Misteri - středověké drama předváděné v chrámu Santa María vždy v polovině srpna); Orihuela (památky z období pozdní gotiky, renesance a baroka).
Murcia: La Manga (Mar Menor); město Murcia (barokní katedrála a další památky); Lorca (barokní paláce); Valle de Guadalentín (cesta horským krajem Alhama de Murcia - Sierra Espuña - Totana - Aledo - Lorca)...
převzato ze stránek spanelsko-info