Můžete po libosti prolézat zbytky velkolepých chrámů, kolonád či oblouků, usednout v jejich stínu, opřít si o ně unavená záda, nasát mlčení prošlých časů, hledat střípky minulosti z dob překrásné a hrdé královny
Zenobie (prý z rodu slavné Kleopatry) v ohromném komplexu antických ruin
Palmyry, obklopeném šedou a okrovou pouští a zastřešenou vysokým bleděmodrým pouštním nebem. Nebo snad procházet antické město
Bosra vybudované ze smolně černého čediče, který působí zvláštně vážně pod blankytem čisté oblohy bez mráčků. Divadlo, které snad včera opustili poslední Římané a Makabejci. S černými kamennými sedadly tyčícími se nad jeviště, kde jako by doznívaly věty Euripida či Aristofana. Země prostoupená pouští, s větrem ohlazenými skalami, se stády ovcí pasoucích se na skoro holém kamení (čert ví co je vlastně živí), s osamělým mlčícím beduínem opodál, blýskajícím černýma očima. A do mozaiky dojmů přidejte ještě bájný
Damašek, město z orientálních pohádek a vyprávění, plné exotického kouzla. Na místním obrovském
súku (čili tržišti) lze sehnat opravdu cokoliv na co si vzpomenete. Pro Středoevropana jsou však nejlákavější krámky s kořením všech barev, vůní a chutí, četné krámky se sladkostmi a oříšky, klenotnické obchůdky s lacinými a krásnými stříbrnými šperky nebo nespočetné krámky s látkami a oděvy od tradičních až po ty co zrovna letí. A obchodníci nabídnou, lákají, zvou, ale bez oné neodbytné vlezlosti, která je běžná třeba v Egyptě. Navíc je zde opravdu bezpečno, mnohem bezpečněji než třeba v Praze nebo v jiných evropských velkoměstech.