Ono to zní docela militantně, ale když se vydáte do severní
Francie, konkrétně do Šampaně a Pikardie, místům, kde byla prolita nesmyslně lidská krev se prostě nevyhnete. Ale viděli jsme i místa malebná, boží milostí požehnanou přírodu, malé i velké vesnice se nám měnily před očima, slyšeli jsme i šplouchání moře a křik racků. Tak to trochu srovnáme. CK GEOPS a cestovky, které s ním spolupracují, přišli na trh s projektem, který jinde nenajdete. Podívat se do míst, kam se normálně nejezdí.
Vyjeli jsme od holešovického nádraží v noci 2. července, místa v busu, který řídili Pavel s Pepou, bylo místa habaděj, přece jenom se na výlet přihlásili znalci a příznivci dosud nepoznaných míst na mapě
Francie, projeli jsme nočním
Německem a když se rozednívalo, míhala se kolem nás už krajina francouzská. Brzy ráno jsme jeli dosud spícím městem Verdun, vyjeli jsme na kopce nad městem a octli se mezi dosud patrnými krátery po granátech u nekonečných hřbitovů padlých v té Velké válce. Bílé kříže, u každého růžička, v Zákopu bajonetů dodnes stojí ti dávno mrtví kluci s nasazenými bodáky, které zastihla protipalba nepřítele a zákop se nad nimi slil a pohřbil je. V Kostnici můžete malými okénky vidět hromady lidských kostí, to jsou ti, kteří při tom strašném masakru nebyli identifikováni a v Memoriálu se dozvíte z obrázků detaily z té řezničiny. Máme krásné počasí, opouštíme tenhle smutný kraj a přesouváme se do Remeše. V úchvatné bazilice Svatého Remigia je připomenut křest prvního franckého krále Chlodovecha z roku 496, tady jsou počátky francouzského křesťanství. V nedaleké katedrále Notre Dame zase probíhaly korunovace králů, mají tam krásné vitráže od našeho Josefa Šímy a ta nejkrásnější je od Marca
Chagalla, to je ta úplně vzadu. A ještě si dáváme jako bonbónek návštěvu místní galerie krásných umění, mají tu spoustu impresionistů a barbizonských a courání po pěší zóně plné kaváren a cukráren také není k zahození. A ještě pořád náš den nekončí, vyjíždíme ze Šampaně do Pikardie a čeká nás cesta srandovní tramvají – krabičkou na vršek starého Laonu. Místní katedrála měla kdysi sedm věží, zloba revolucionářů ji o dvě připravila, ale na těch ostatních jsou krom svatých i postavy volků, bez kterých by katedrála nestála. Město je živé, máme kliku a stáváme se účastníky pozorovateli arabské svatby, ještě jdeme omrknout bývalé opatství svatého Martina, krabičkujeme dolů a jdeme bydlet do hotelu Premiére classe.
Další den začínáme v hlubokých lesích, blížíme se jimi k pohádkovému hradu
Pierrefonds. Ten se tyčí v malé vísce nad rybníkem s lekníny, dnešní podobu mu dal Napoleon III. a jeho architekt Violet le Duc, zvenčí je hrad krásnější, ale i uvnitř je na co koukat. Ve vsi je dnes trh, máme i možnost okoštovat nějakou místní specialitku. A jedeme dále compiéňským lesem až k vagonu maršála Foche. Tady byla podepsána konečná kapitulace
Německa po první světové a Hitler zde nechal zlomyslně podepsat i kapitulaci
Francie při té válce druhé. Muzeum uvnitř je z kategorie těch neuvěřitelných! Odpoledne přijíždíme do Amiens a vysazujeme ty, kteří v mládí četli romány Julese Verna a dnes se chtějí podívat do domu, kde se jeho díla rodila. My ostatní pokračujeme do Samary, velkého archeologického areálu, tady je velice didakticky předváděno, jak si počínali naši prapředci při různých lidských činnostech. A je tu i zajímavé arboretum a naučná stezka po močálech a slepých ramenech řeky Sommy. Mezitím nám ale zavřeli v Amiens katedrálu, pro dnešek se musíme spokojit s živoučkou čtvrtí St. Leu a jedeme bydlet.
Dnes je poprvé pod mrakem, začínáme dluhem ze včerejška a jdeme dovnitř té největší gotické katedrály na světě. Je opravdu obrovská, převysoká, s labyrintem v podlaze a s děsivě vyhlížející lebkou Jana Křtitele zasazenou do jedné ze stěn. Při cestě na západ si dovolujeme jednu malou, neplánovanou zastávku. Byl by to strašný hřích, kdybychom nenavštívili Kresčak, nota bene, když ho máme na trase! Obyčejný kamenný kříž je popsán nápisy o statečnosti našeho slepého krále Jana Lucemburského, okolí kříže je krásně udržováno. Sáhli jsme si na naše dějiny tak daleko od domova. Poklidnou krajinu okolo Kresčaku brzy střídá ruch přímořského střediska Le Touquet – Paris – Plage. Architekt Louis Quetelard se tu mezi válkami pustil do staveb nádherných vil, radnice a kostela Jany z Arku, my se mezi tou nádherou procházíme, ale také nás už pudí zvědavost a chuť strčit nožky do studených vod kanálu
La Manche. Je jako na potvoru odliv, kdo se chce smočit, čeká ho pěkná procházka. To už zase krásně svítí sluníčko, všechno vypadá mnohem opravdověji. V Boulogne sur Mer je jednak staré město v hradbách na kopci, ale hlavně tu vybudovali soubor obřích akvárií Nausicaa. Podívaná pro nás suchozemce až neuvěřitelná. A ještě máme čas na jedno město, nedaleko odtud je Calais. To bylo za války zničeno a pováleční architekti rezignovali na obnovu starého ducha města a rozestavili všude nevzhledné paneláky. Ještě že před hezkou radnicí stojí fantastické sousoší od pana sochaře Augusta Rodina. Jsou na něm občané Calais, kteří za stoleté války přišli nabídnout své životy výměnou za životy svých spoluobčanů. Cestou do hotelu ještě vidíme dvě díry do tunelu, který vede pod Kanálem na druhou stranu do
Anglie. Bydlíme v hotelu Etape.
Ode dneška už budeme mířit stále dále a dále na východ. Ještě než přijedeme do naplánovaných lokalit, děláme dvě zastávky. Ta první je v městě St. Omer, kde stojí další úžasná katedrála s bohatým mobiliářem, mají tu třeba Rubensovo „Snímání s kříže“, ta druhá je v La Targette na hřbitově, kde jsou pochováni čeští vojáci – dobrovolníci z roty Nazdar. To byli vlastně první bojovníci za novou republiku, vedle nich tu odpočívají i chlapi , kteří bojovali na straně
Francie i v té válce další. Z nápisu J.P. Šafaříka „ Z otroctví není bez boje cesty ke svobodě…Raději poctíti svou vlast svou smrtí, než ji zneuctíti svým životem“ běhá mráz po zádech. A to už jsme vlastně v Arrasu, a tím pádem ve Flandrech. Architektura totálně jiná než jsme doposud pozorovali. Cihlové domy bohatých měšťanů se štíty nahoře a podloubími dole lemují dvě sousední náměstí, na tom dolním, náměstí Hrdinů stojí radnice s vysokou věží a na tu právě máme zálusk a výtahem se necháme vyvézt do výšky a odtud teprve vidíme kdysi přebohaté město jako na dlani. Taky se tu narodil Sébastien Robespierre, jeden z vůdců Revoluce, do sbírky kuriozit si můžeme zapsat i nález jeho rodného domu. V nedalekém Cambrai vše žije přípravou na zítřejší start Tour de France. Rachotí tu mašiny, které rozvážejí kovové zábrany, staví se tribuny, my se jdeme podívat do kostela Sv. Géryho na dalšího
Rubense a pak si jen tak šmejdíme po městě, kde krom krásné radnice a Jezuitského semináře vznikly i zvláštní bonbóny zvané „blbosti z Cambrai“. A protože parkujeme šikovně přímo u obchoďáku, děláme nákup vína a smraďochů pro naše blízké. Ještě zastavujeme v jednom zvláštním městě, v St. Quentin. Jen tak tak stíháme otevřenou katedrálu, ale to hlavní je k vidění na náměstí. Další město zničené válkou bylo postaveno znovu, tentokrát, na rozdíl od Calais, ve vtipném duchu art deco, a tak ani moc nevadí, že před kouzelnou radnicí tu mají přes celé léto vybudovanou městskou pláž. Na noc se vracíme do „našeho“ Laonu.
A je tu den poslední, míříme zpět do Šampaně, tentokrát až k belgickým hranicím. Část z nás zůstává v Rimbaudově městě Charleville-Méziers, část pokračuje do vesnice Levrézy, odkud se dá aspoň na kousek vylézt na ardenské kopce. My zdoláváme vrcholek skály, na které je pomník čtyř bratrů Aymontových, pod námi si to meandruje pod zalesněnými kopci
Arden krásná řeka Maasa. A ještě zastávka u největší středověké pevnosti Sedan a prohlídka chodeb, schodišť, ochozů, sklepů, pracháren, odpočíváren, ale i společenských místností kdysi chlouby
Francie, kterou pokořila armáda Prušáků v té prohrané válce z roku 1870. A to je vlastně tečka za tím naším putováním. Ještě jedeme
Belgií a Luxemburskem do
Německa a ráno se již krmíme polévkou u Plzně. A slibujeme si, že se ještě někdy uvidíme. Budu se na vás těšit, ahoj váš Honza.