Flamenco je hudebně-taneční kultura, jejíž kolébkou i současným centrem je Andalusie. Vzniklo mezi cikány, kteří tam v 15. stol. doputovali z Indie přes Pakistán a Egypt a mísí španělskou, indickou, židovskou, cikánskou a arabskou kulturu.
Dělí se na flamenco jondo (vážné, hluboké), flamenco chico (lehké) a flamenco intermedio (střední) a zahrnuje např. vesnické Sevillanas, Alegriu, Buleriu, Tangos, atd. Hlavními disciplínami jsou zpěv, tanec, hra na kytaru, tleskání a hra na cachón (dřevěná bedna na bubnování) a duende (plno citových a expresivních gest a zážitků). Do 19. stol. bylo flamenco výrazem stylu španělských Gitanos, na profesionální úroveň bylo flamenco povýšeno v době romantismu. Následný „zlatý věk flamenca“, období kaváren s flamenkovou produkcí, vedl k ničení původního stylu. Proti tomu se postavila skupina španělských intelektuálů v čele se spisovatelem F. G. Lorkou a skladatelem Manuelem de Fallou a r. 1922 zorganizovali v Granadě slavnou soutěž ve flamenkovém zpěvu. Podařilo se pozvednout flamenco na umění, to vše vrcholilo v 50.-70. letech. Kombinuje se s popem, rockem, jazzem, brazilskou hudbou reggae a dalšími žánry.
Mezinárodně flamenco proslavil kytarista Paco de Lucia, zpěvák Camarón de la Isla („zlomenina duše“), režisér Carlos Saura (filmy Krvavá svatba, Carmen, Čarodějná láska, Flamenco, Salomé…) či tanečník Antonio Gades. Tanec dnes žije svým vlastním životem po celém světě a připomíná temperament a vášeň Andalusanů.