Cordoba, město na obou březích řeky Guadalquivir, byla založena Kartaginci, pak dobyta Římany a proslula jako rodiště velkého filosofa Senecy. Po invazi Maurů v r. 711 se Cordoba stala hlavním městem emirátu a za vlády významných emírů (jejím prvním představitelem byl Abdarrahmán I). V 10.st., kdy se Evropa teprve probouzela z temného období nájezdů barbarů, miliónová Cordoba dále vzkvétala a byla nejhustěji osídleným městem západní Evropy, srovnatelná pouze z byzantskou Konstantinopolí. Velká mešita se stala nejbohatším islámským monumentem, dále tu vzniklo na 1000 dalších mešit, luxusní paláce, 600 veřejných lázní a pouliční osvětlení, o 700 let dříve než v Londýně nebo Paříži. Žil zde Maimonides (rabi Moše ben Maimún), židovský lékař a filosof, Averroes (ibn Rušd), maurský filosof, který pro západní Evropu objevil Aristotela, básník Ibn Hazam. Po vymření chalífů Omájovské dynastie v r. 1031 následoval rozpad Al Andalus (Andalusie) na jednotlivé soupeřící malé emiráty. A zároveň začal postupný úpadek. Ve 13. st. byla Cordoba dobyta Ferdinandem III. Svatým a dostala se pod křesťanskou vládu až do sjednocení celého Španělska Katolickými králi.
Významné památky: Torre de la Colahorra, Římský most, Mezquita, Alcazar katolických králů, židovská čtvrť.
Velká mešita (Mezquita) hlavního města chalífátu byla postavena v r. 788 prvním chalífou Abdarrahmanem I. na místě, kde dříve stával římský chrám a později vizigótský kostel. Z dřívějších staveb byl použit materiál, římské a vizigótské sloupy a hlavice. Minaret Velké mešity je dnes součástí věže ze 16 st. Pomerančovníkový dvůr založili v 10.st. Abdarrahman III. a Almansúr, v 16. stol. pak biskupem Martinem Fernadezem de Angulo. Ve 13.st. zde rostly palmy, pomerančovníky tady rostou od 15.st. Olivy a cypřiše zde byly vysazeny v 18.st. První mešita z 8.st. měla 11 lodí (sloupy řecko-římského a vizigótského stylu). V obloucích se střídají kameny a cihly. V r. 833 bylo připojeno dalších 7 lodí jižním směrem (vizigótské sloupy). Poprvé zde byly vytvořeny arabské hlavice podle korintských vzorů. Al Hakim II. ve 2.pol. 10.st. nechal modlitebnu prodloužit o dalších 12 lodí (sloupy a hlavice jsou původní arabské. Nejkrásnější výzdoba je v mihrabu s krásnými mozaikami na zdech). Vnitřní prostor mešity tvoří les mramorových, jaspisových a porfyrových sloupů. Se svými 23 000 m2 je cordobská mešita třetí největší na světě. Celkem je zde 19 lodí dlouhých 175 metrů, téměř 1000 sloupů. Celá mešita je 135 metrů široká. Kibla, zeď obrácená k Mekce, je zdobená řadou oblouků. Podlaha je pokryta zlatými ornamentálními mozaikami a kaligrafické nápisy oslavující Alláha. Dóm mihrabu byl postaven z jediného kusu mramoru. Mozaikovou výzdobu provedli mistři z Byzance poslaní sem císařem Nikeforem z Konstantinopole. Po pravé straně stojí maqsura, kde se mohl modlit pouze chalífa. Mešita byla přeměněna na kostel králem Ferdinandem III. Svatým po r. 1236, kdy bylo město dobyto Španěly, výstavba katedrály začala v r. 1523 podle příkazu biskupa Alonsa Manrique. (použita směs stylů 16. a 17. st., španělsko - vlámské arkády a oblouky, renesanční dóm, chór a hlavní oltář v raně barokním stylu), dokončena na zač. 17.st.
Alcazár katolických králů postavil Alfonso v 11.st. a sídlili zde katoličtí králové a inkvizice během granadského tažení. Kolem Alcazaru se rozkládají krásné zahrady s fontánami a nádržemi. Každoročně se zde koná významný festival Flamenca.
Židovská čtvrť - Cordobská Juderie patří k největším ve Španělsku. Jsou zde malebné, úzké, křivolaké uličky s prostými bílými domky, plnými květin, synagoga, jediná v Andalusii, ze 14.st., pomník Maimonida, židovského teologa a filosofa a lékaře, socha římského filosofa Senecy, který se v Cordobě narodil.