Arezzo je jedním z nejstarších měst Toskánska. Leží v místě, kde se setkávají Val di Chiana, Valdarno, Valtiberina a Casentino. Díky své geografické poloze bylo Arezzo místem střetávání různých národů a kultur. Jméno města je odvozeno z názvu římské vojenské stanice Arretium z r. 294 př. n. l.
Významné osobnosti města: Guido Monaco, známý jako Guido z Arezza (990 - 1050), který vytvořil notové písmo, humanistický básník Francesco Petrarca (1304 - 1374), Giorgio Vasari a Spinello Aretino.
Arezzo je město etruského původu. Za Římanů se rozvinulo ve středisko hrnčířství. Z etruské doby se zde dochovaly zbytky starých budov a městských hradeb, umělecké předměty, bronzové skulptury a charakteristické vázy. V období Římanů zde vznikly významné chrámy, lázně a divadla. Dnes však svědčí o oné době pouze zbytky amfiteátru.
Ve středověku ghibellinské Arezzo neustále válčilo s guelfskou Florencií. V Arezzu bylo postaveno mnoho kostelů a budov, kterým dnes město vděčí za svůj význam v dějinách umění.
V následujících staletích se město stalo téměř bezvýznamným. K novému hospodářskému rozmachu došlo teprve po vybudování železniční trati Florencie-Řím roku 1866. Za 2. světové války byla velká část středověkého centra města zničena, ale přesto se zachovala celá řada pozoruhodných památek.
Centrem města je nepravidelné, široké, lehce se svažující Piazza Grande. Na jeho západní straně stojí apsida kostela Pieve Santa Maria, dále Palazzo del Tribunale ze 17. století s balustrádou a venkovním schodištěm a Palazzo della Fraternita (1375 až 1460). Podobu paláce navrhl roku 1573 Giorgio Vasari.
Další památky:
Trojlodní bazilika Duomo San Donato z pískovce, tyčící se vysoko nad městem, s krásnými barevnými skleněnými okny ze 16. století. Protože stavba dómu trvala několik staletí, lze na podobě oken sledovat přechod od románského ke gotickému slohu. Interiér zdobí nádherný mramorový hlavní oltář, který vytvořil Nicolo Pisano. Na oltáři se nachází schránka s ostatky sv. Donáta, v samotném kostele pak mnoho náhrobků významných osobností. V levé postranní lodi se dochovala freska Máří Magdaleny od Piera della Francesca z roku 1465. Cimbuřím zdobený palác Palazzo dei Priori ze 13. století s mohutnou věží z roku 1337, na kterou lze vystoupit. V paláci s krásným nádvořím sídlí od jeho vybudování městská správa.
Mohutný gotický kostel San Francesco, jehož fasáda zůstala nedokončená. Jeho stavba byla zahájena ve 13. století, interiér byl ve 14. století přebudován v prostém toskánsko-gotickém slohu františkánských kostelů. Nejvýznamnějším uměleckým pokladem baziliky je hlavní chór, který Piero della Francesca vyzdobil nádhernými freskami „Legendy o zlatém Kříži“ (líčí historii Kříže, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus).
Malý gotický kostel Santa Maria delle Grazie na jv města s elegantní sloupovou předsíní. Krásný mramorový oltář vytvořil Andrea della Robbia.
Trojlodní románský farní kostel Santa Maria della Porve postavený roku 1140 na zbytcích kostela z 10. století má nejbohatší fasádu v pisánsko-románském slohu v celém kraji. Kuriózní zvonice tohoto kostela s čtyřiceti okénky ve dvojitém oblouku je nazývána Torre delle cento bucchi - věž sta děr.
Jedinečný je dominikánský klášter San Domenico ze 13. století s celou řadou fresek a malovaným krucifixem na hlavním oltáři od Cimabua.
Čerpáno z orbionu.