Z červené půdy podél dálnice vykukují rašící hlavy vinné révy srovnané do dlouhých řad. Oblé kopce Andalusie i jejich úpatí jsou porostlé olivovníky. Občas se v krajině rozzáří bílá vesnice nebo městečko.
Tmavá kamenná věž katedrály v Montoru se tyčí nad olivovými sady i bělostným mumrajem domečků šplhajících se do svahů nad řekou Guadalquivir. U jedné z farem zrovna caballero cvičí koně a ten se pohybuje ladnými, skoro tanečními, kroky. Odněkud zdáli se line vtíravá melodie flamenca a neutichá po celou noc.
Sjíždíme ze Sierry Moreny do třistatisícové Córdoby v úrodném údolí Guadalquiviru. Kdysi za největšího rozkvětu córdobského kalifátu v 10. stol. měla obyvatel přes milión!
"Jaká bude Córdoba tentokrát?" Je to již neuvěřitelných dvacet let, co nás nezapomenutelně okouzlila!
Město vržené do přítomnosti s pevně vrytým koloritem dějin se právě probouzí do svých svátečních dní. Po celý týden se bude v Córdobě slavit a tančit. Začíná fiesta nevšední slavnost horkokrevného jihu.
Proplétáme se úzkými uličkami starého města s tichými náměstími, kostely i kostelíky. Přes zdi se občas valí červeno fialový vodopád rozkvetlých bougenvilejí, který vzápětí střídají girlandy pelargonií a muškátů deroucích se tepanými mřížemi oken.
Vcházíme do La Mezguity velké zvláštní stavby z 8. 10. stol, která připomíná období největší slávy města za maurského panování. Půdorysem 175 x 135 m patří dodnes k největším sakrálním stavbám na světě. Ve své době krásou a výstavností předčila všechny mešity v Orientu. Bohužel po znovudobytí města Španěly v roce 1236 byla zčásti přeměněna v katedrálu. Nabubřelá křesťanská přestavba části mešity však nedosáhla jedinečnosti původní architektury arabských prostor, kde téměř 1000 sloupů nese působivé červenobílé pruhované oblouky. Nejobdivovanější je překrásný mihráb (místo pro uložení koránu) s arkádovou předsíní. Díky vzácné náboženské snášenlivosti přečkal staletí a je zhmotněním maurského smyslu pro krásu, vědu a umění.
Z pohádkového přítmí mešity vycházíme do oslnivého atria Dvora pomerančovníků, který dříve plynule navazoval na sakrální prostory. Vysoká věž, přestavěný minaret, z které jsme před léty shlíželi na střechu mešity, římský most, Alcazár i okolní labyrint úzkých uliček, už vyhlídku turistům neumožňuje. Při současném množství návštěvníků by se výstup nahoru a sestup těsným schodištěm neobešel bez problémů.
O něco dále procházíme branami Alcazáru, který vznikl v době Afonse XI. a patří k nejzajímavějším dílům vojenské architektury. Uvnitř hradeb nacházejí návštěvníci klid a pohodu v nádherných zahradách zbudovaných podle mudejárské tradice. Nikde se ještě nic zvláštního neděje, a tak v odpoledním vedru přecházíme přes římský most na druhý břeh Gudalquiviru, kde má probíhat většina slavností. Trochu nás mrzí, že se fiesta už neodehrává přímo ve městě jako dřív.
Kde se vzal, tu se vzal, projíždí kolem nás na koni hrdý caballero se seňoritou oblečenou v černo-červených šatech. Oba pokuřují, zastavují a ochotně se nechávají fotografovat. Kynou nám na pozdrav a důstojně odjíždějí. Za nimi přijíždějí další jezdci. Prohlížíme si pestré šaty seňorit, sváteční postroje i drobně naondulované hřívy koní.
Na velké ploše je postaveno ke stovce obrovských stanů a slavnostně vyzdobených ohrad s pódii, kde se začíná tancovat, ale na všechno je zřejmě ještě dost času. Vždyť fiesta trvá celý týden! Samozřejmě všude je nabízeno víno především místní sherry, občerstvení i nejrůznější pochoutky od pečených ryb, chobotnic a langust přes tortilly až k nejrůznějším zeleninovým salátům. Ve velkých kotlích už se smaží čerstvé brambůrky i kroužky z chobotnic. Někde hraje reprodukovaná hudba, jinde jsou opravdoví hudebníci.
Stmívá se. S postupující nocí se ohrady pomalu naplňují. Zničehonic, přesně o půlnoci, propuká obrovský ohňostroj hýřící barvami, probouzející fantazii. Zrovna mám narozeniny a překvapen ohňostrojem žertuji:" Tak hoši, to jste zrovna kvůli mně nemuseli. Vždyť to stojí spoustu peněz. Stačilo by i něco menšího!". Ze všech stran proudí na slavnost množství lidí. Najednou se rozsvěcuje iluminace córdobské mešity z barevných světel, snad ještě větší než skutečná mešita. Velkolepé!
Ohrady se neuvěřitelně rychle naplnily. Všude už se tančí. Dospělí i děti. V krojích i v džínách. Neohrabaně i s virtuozitou a vášnivým temperamentem. Tisíce návštěvníků ovládly přesné pohyby flamenca plné napětí i mučivého čekání, vášní přesně vepsaných do notové osnovy. Hudba pěstovaná po staletí. Córdoba se rozezvučela a celou duší produkuje staccato i vzrušující pomlky čekání. Cvičí, aby byla příště ještě lepší.
I „ Carmen“ na oficiálním zahájení fiesty druhý den v aréně se odehrává v rytmu flamenca. Není to známá Bizetova opera, ale původní andaluská s doprovodem desítek vřeštivých trubek a bubnů, předzpěváky, kytarami a bravurními tanečnicemi i tanečníky. Toreador skutečně zabíjí v aréně býka, vjíždí na bílém koni na pódium a zapojuje se do dalšího děje. Nakonec davy tleskají režisérovi. Mělo-li představení překvapit a ohromit – podařilo se!
Vyvedeni z míry ještě chvíli sedíme ve vyprázdňující se aréně. „ Tak tohle bychom chtěli vidět ještě jednou! Pomalu se ubíráme do kempu. V uších nám zní flamenco i neobvyklá vřeštivě krásná hudba trubek. Měla-li nás Córdoba znovu po letech překvapit, okouzlit a ohromit. – podařilo se!
Napsal: RNDr.Zdeněk Blahůšek
Památky Cordóby a slavnost Feria de Mayo můžete zažít i letos na zájezdě CK GEOPS Andalusie, památky, přírodní parky a Sierra Nevada v termínu 15. - 23.5. Šťastnou cestu.