Území dnešní
Albánie bylo osídleno již před 8000 lety, na území se vystřídali Illyrové, Římané, Byzantinci, Benátčané, ale hlavně až do r. 1912 Turci.
Albánie vždy patřila mezi nejchudší kraje a byla symbolem zaostalosti.
Roku 1913 vzniklo samostatné knížectví (po rozpadu Osmanské říše), přičemž řada albánských menšin zůstala v okolních zemích.
Ve 20. století byla pod vlivem
Itálie (po roce 1939 dokonce okupována). Po 2. svět. válce vládl v zemi komunistický režim, používající k udržení moci kombinaci teroru a nacionalismu, který se posléze dostal do izolace i v rámci východního bloku a inspiroval se maoistickou
Čínou (E.Hodža). Koncem 80. let se
Albánie začala otevírat okolnímu světu.
R. 1990 byla v zemi zavedena pluralitní demokracie, občanské nepokoje v letech 1991–1992 a znovu v r. 1997 hraničily s anarchií. Léta izolace a ekonomických experimentů však
Albánii vrhla mezi zaostalé státy, konflikty albánských menšin v zahraničí (Kosovo) vyvolávají řadu problémů. V nich však země stojí na straně NATO.