Tradiční vinařské město Retz a slavnost vinobraníRETZ je velmi pěkné historické městečko v rakouském kraji s příhodným názvem Weinviertel, který přiléhá k moravskému
Podyjí. Jeho obyvatelé se po staletí věnovali především vinařství a obchodu s vínem. Nacházejí se tu rozsáhlé vinné sklepy, které jsou unikátní hned ve dvou směrech: patří k nejrozlehlejším v Evropě a jsou vyhloubeny ve zvětralém pískovci (sypké hornině, která je dostatečně pevná díky permanentní vlhkosti). Mnohé z městských sklepů jsou také velmi staré, některé až 1 000 let. Ve středověku mělo město monopol na obchod vínem a získalo si díky tomu velkou slávu – víno z Retzu se ocitalo i na papežské tabuli. Výstavné domy na náměstí dodnes svědčí o bohatství měšťanů. Konec tomu všemu učinila až
Marie Terezie, která udělila stejná práva i venkovským vinařům. Díky tomu se v kraji rozmohly vesnice s malebnými řadami vinných sklípků, samotný Retz však velmi ztratil na významu. Proto se ho nedotkla modernizace, město si podrželo středověký ráz a zachovaly se i hradby.
Přesto se symbolem městečka nestalo nic, co by souviselo s vínem - je to větrný mlýn, který se dodnes tyčí na kopci a je funkční, dokonce se tu mele mouka, který se pak dodává do místní pekárny a je z ní vynikající chleba.
V okolí Retzu (Retzer Land) se vyrábějí především bílá vína z odrůdy veltlínské zelené, rulandské šedé, ryzlink a tramín, dále červená – modrý portugal, zweigeltrebe a rulandské modré. Veltlínské zelené je ovšem zdaleka nejvýznamnější odrůdou celého
Dolního Rakouska.
V Retzu se pořádá během roku hned několik slavností spjatých s vínem, od jarních modliteb za dobrou sklizeň až po vinařský advent.
Vinobraní v Retzu se oslavuje s velkou parádou a upomíná na dávnou slávu místních vín, která si ostatně v současné době opět získávají renomé. Připadá na poslední víkend v září a hlavní oslavy probíhají v neděli. Na náměstí jsou trhy s možností ochutnávek vín a s burčáky, ale také s dalšími místními produkty, a je tu velký vinný šenk. Dopoledne jsou oslavy zahájeny díkuvzdáním za dobrou úrodu. Během dne vyhrávají kapely, vystupují zde lidové taneční soubory a uprostřed veselí tryská víno ze dvou kašen na náměstí – z jedné červené a z druhé bílé, a je ho dost pro všechny. Potom je slavnostně zahájen průvod vinařů a zemědělců ze sousedství s alegorickými vozy. Na závěr se objeví na voze i bůh vína Bakchus a také vinařská královnička v doprovodu několika družek. Večer oslavy vyvrcholí ohňostrojem.
Klášter Melk jeden z nejvýznamnějších rakouských klášterů vznikl na místě původního markraběcího hradu, který byl založen už v 10. století. V roce 1089 ho markrabě Leopold II. daroval benediktinům z Lambachu. Už ve 12. století tu existovala důležitá klášterní škola a v klášterní knihovně se nacházela významná literární díla. V 15. století tu začala velká reforma rakouských klášterů, tzv. reforma z Melku a klášter se velmi sblížil s vídeňskou univerzitou. Od svého vzniku byl víckrát přestavován a současnou podobu získal v 18. století. Přestavbu řídil architekt Jakob Prandtauer a na výzdobě interiérů se podíleli přední umělci té doby, mj. Paul Troger a M. Rothmayr. Klášter přečkal josefínské reformy, napoleonské války i obtíže za 2. světové války, je dodnes osídlený a nachází se tu gymnázium.
V rozsáhlém klášterním komplexu, který se tyčí na ostrohu nad dunajským
údolím Wachau, zaujme zejména rozlehlý barokní kostel se skvostně zdobeným interiérem, dále přepychová knihovna se 100 000 svazky, z toho 2 000 rukopisy a skvělý Mramorový sál, reprezentativní místnost, ve které se pořádaly slavnosti. Mniši si zakládají rovněž na tom, že se v klášteře nachází hrobka svatého Kolomana, prvního rakouského zemského patrona, který zemřel násilnou smrtí ve Stockerau a byl sem přenesen roku 1014.
Na víno je dobré mít s sebou vlastní pohárek; lze si také na trhu dát občerstvení a použít potom sklenici či hrnek ze stánku (je na ně záloha).