Kaňony a ostrovy jižní Francie, slavnost Médievales (A12-13)

Zajímavosti

Víte, že?
ANTIBES je místo na Azurovém pobřeží, kde se vyhnete davům turistů. Touláte se kamennými uličkami zdobenými květinami. Největší soukromý lodní přístav na Středozemním moři hostí více než 200 bílých jachet a říká se mu milionářský. Při toulkách večerním městem určitě neodoláte všem vůním a barvám a ochutnáte nejrůznější ryby, mušle, šneky a další speciality se saláty a hlavně olivovým olejem a místními olivami. A muzea?
Antibes je plné romantických úzkých uliček a zákoutí, nad nimiž se tyčí hrad rodiny Grimaldů. Nyní hrad hostí muzeum Pabla Picassa. Ten se sem uchýlil během války a obrazy, které zde namaloval, věnoval městu a vy si je budete moci prohlédnout. Antibes poskytlo domov na určitou dobu nejen Pablu Picassovi, ale i Grahamu Greenovi a Maxu Ernstovi. Pokud se budete chtít vydat po jejich stopách, nejlepší volbou bude koupě kombinovaného lístku, který platí do Picassova muzea, muzea archeologie, městské pevnosti, napoleonského muzea a do Muzejní věže.

NICE je největším letoviskem Francouzské riviéry. Je proslulé díky kombinaci slunce, moře a luxusu. paláci a promenádami. Z hradu je výhled na město, katedrálu, čtvrť Staré Nice. Nevynechejte návštěvu obchodu s oleji a octy, ale také dezertovými likéry, vyrobenými tradičními postupy v ulici Les Trois Etoiles. Pokud si budete chtít uchovat vzpomínku na typickou levandulovou vůni, pak nelze než doporučit obchod Terres Dorees s ručně vyrobenými mýdly a koupelovými pěnami.
Nejvíce živo je zde v únoru, kdy se pořádá každoroční karneval a slavnost mimóz v celém městě.
Zajímavosti města? Cathedrale St Nicolas - Ruský kostel, pod nímž je často označována. Stojí totiž na místě vily cara Nikolaje Alexandroviče, jenž zemřel v roce 1865 právě tam. Na jeho památku pak nechala jeho manželka postavit katedrálu, která se pak stala symbolem vlasti pro ruské emigranty.
Tajemstvím opředená je ikona svatého Mikuláše. Až do roku 1915 byla vystavena venku a všechny její části naprosto zčernaly. Když byla poté vrácena dovnitř, vše se jako zázrakem vrátilo do původních zářivých barev.
Hrad a zbytky opevnění z 11. století dokazují historii. Po mnoho let zde sídlily keltsko-ligurské kmeny. O několik století později provensálští radní postavili hrad a katedrálu Sv. Marie, jako symbol jejich autority. Hrad i katedrála byly metodicky zničeny Ludvíkem XVI. v 18. století.
A muzea? Muzeum Marca Chagalla, muzeum Henriho Mattisse a muzeum moderního umění. O muzeu se dočtete podrobnosti na adrese: http://www.cha­gall.fr

Poznámky

Slavní umělci na Azurovém pobřeží
Oblast Azurového pobřeží okouzlila nejednoho významného umělce. Z města Grasse, proslulého jako středisko výroby voňavek, pocházel významný malíř období rokoka Fragonard. Naopak poslední léta svého života prožil na Azurovém pobřeží, v přímořském města Cagnes-sur-Mer, impresionistický malíř Auguste Renoir. Jeho dům zůstal od jeho smrti (1919) nezměněn, je zde vystaveno deset jeho obrazů a v přilehlém olivovém háji lze vidět jeho sochu Venuše Vítězné. V Saint-Tropez se usídlil malíř Paul Signac, představitel pointilismu, a zval sem i své přátele Matisse, Van Dongena a Bonnarda. Signac si oblíbil rovněž přístav Cassis. Henri Matisse vyzdobil Růžencovou kapli v městečku Vence a právě tyto malby považoval za své vrcholné dílo. Nice je spjato s Chagallem a v Antibes pobýval Pablo Picasso, který rovněž vytvořil nástěnnou malbu Válka a mír pro město Vallauris. Ve vesnici Biot zase tvořil keramické výtvory a mozaiky Fernand Léger. Mnoho moderních umělců přitahuje dodnes St-Paul.de-Vence – k prvním návštěvníkům místního hostince U zlaté holubice patřili Picasso, Soutine, Signac, Modigliani, ale také literáti Colette a Cocteau. Budova je vyzdobena malbami Légera, Picassa, Matisse a Braqua. Ve městě jsou četné ateliéry a Fondation Maeght, založená 1964, patří k nejlepším muzeům moderního umění v Evropě.

Muž se železnou maskou
Záhadná postava vězně, který zemřel v žaláři pověstné pařížské Bastilly v roce 1703, vzrušovala fantazii lidí už v době, kdy ještě žil. S jistotou se o něm ví jen to, že měl skutečně obličej zakryt maskou - ovšem obyčejně pouze látkovou, jenom jednou, když ho převáželi z jedné věznice do druhé, byl prý skutečně spatřen s jakousi přilbicí na hlavě. Dále známe jeho údajné jméno - Eustache Danger či Dauger, a dá se vysledovat jeho stopa ze dvou pevností v Savojských Alpách přes ostrov Sainte-Marguerite na Azurovém pobřeží až po Bastilu.
Legendě dodal pevný tvar Voltaire, když naznačill, že vězeň, jehož tvář nesměl nikdo spatřit, měl určitě podobu toho, koho znal každý poddaný z mincí, tedy samotného krále. Domněnku, že byl vězeň dvojčetem Ludvíka XIV. a byl držel v žaláři, aby neohrozil vládu svého bratra, proslavil především Alexandre Dumas. Ludvík XIV. měl však malou postavu, zatímco vězeň byl popsán jako urostlý muž, těžko tedy mohl být králi k nerozeznání podobný. Vyskytla se řada dalších teorií, které záhadného vězně spojují s různými významnými osobnostmi, zejména panovnickými levobočky i dobrodruhy, kteří se za ně vydávali, intrikány, dokonce se uvažovalo o dramatikovi Moliérovi či o velmistrovi jakési podzemní organizace templářů. Je ovšem možné, že se ve skutečnosti jednalo o prostého služebníka některé významné osobnosti z králova okolí, který posloužil pouze jako figurka na šachovnici spletitých intrik té doby coby vykonavatel "špinavé práce" a poté byl odklizen do žaláře. Dalším klíčem k záhadě může být osobnost hlavního vězňova žalářníka (guvernéra pevností, v nichž nešťastník pobýval) Saint-Marse - podle svědectví současníků byl velmi ctižádostivý a ješitný a zakládal si na tom, že střeží politicky významné a prominentní osoby. V jeho prvním vězení - pevnosti Pignerol - byli totiž v téže době žalářování dva významní lidé ode dvora, hrabě Lauzun a bývalý ministr financí Fouquet. Zřejmě tedy i on vědomě přispíval ke vzniku legendy o tajemném maskovaném vězni, který mohl pocházet z nejvyšších vrstev společnosti...